ÚSPĚŠNÉ
PŘÍBĚHY
Když po velké válce firmu přebíral dědeček,
měla asi 30 zaměstnanců, což byla na teh-
dejší Budějovice hodně velká dílna. Obchody
se dařily a firma prosperovala. Pak ale přišla
další válka a s ní problémy. Přesto se mu
ve čtyřicátých letech za Němců podařilo čin-
nost udržet. Všichni se těšili na konec války.
Pohromy ale nebraly konce. Přišli komunisté.
Dědeček už nesměl zaměstnávat lidi, a tak
provozoval svoji živnost sám s rodinou až
do roku 1958, kdy byla jeho výrobna přičleně-
na do družstva Jihokov a z podnikatele se stal
z vynucení zaměstnanec.
Otec Bohumila Plojhara se s tím celý život ne-
mohl smířit a předsevzal si, že jednou firmu
znovu postaví na nohy a značku Plojhar obnoví.
Přišla sametová revoluce a hned v lednu 1990
se vypravil na Jihokov a řekl jim tam zostra, že
chce dílnu zpátky. Jihokov dal k tomu souhlas,
ale nárokoval si vyplacení investic, které me-
zitím udělal. Bylo to tehdy nepředstavitelných
250 000 korun. Otec Plojhar tedy zastavil svůj
dům a za 19% úrok si peníze půjčil. Šel do velké-
ho rizika, ale firma Plojhar obnovila svoji činnost.
V domě v centru Budějovic, který zakoupil
pradědeček František, také obnovili činnost
papírnictví. To šlo dobře a firmu to v pod-
statě postavilo na nohy. Dodnes ho Plojha-
rové na tomto místě provozují. Je to jediný
obchod s takovou dlouhou tradicí v Českých
Budějovicích.
JAK JE TO DNES
Papírenský kamenný obchod dlouhou dobu
dotoval další činnost firmy Plojhar, kterou
byla kartonáž. Pak ale přišel internet a začali
se objevovat první zákazníci. Bohumil Plojhar
k tomu říká:
„Nejdříve nás oslovili lidé z jednoho
e-shopu a my jsme pro ně začali dělat každý den
plné auto krabic. Pak se začali nabalovat další
zákazníci včetně firmy Bosch v Budějovicích.
Rostlo nám to pod rukama a my jsme museli
sehnat další stroje, abychom to stíhali. Prostory
přestávaly také stačit, a proto jsme se přestěho-
vali do větších.“
Otočilo se to. Dnes je kartonáž hlavní službou
firmy Plojhar a musí dotovat ztrátové papírnic-
tví. Firma má výrobní halu o rozloze 1800 m
2
a dva podobně velké sklady. Zaměstnává oko-
lo 65 lidí a jejich portfolio zákazníků dosáhlo
počtu 120. Její obrat je cca 100 mil. Kč.
OČISTA SPOLEČNOSTI
Otec a syn Plojharové jsou příkladem pod-
nikatelů, kterým nejde jenom o svůj vlast-
ní prospěch, ale aktivně se snaží pomáhat
svému regionu. Založili občanské sdružení
„Jde to“. Jeho posláním je podpora občanské
společnosti v budějovickém regionu. K tomu
Bohumil říká:
„Snažíme se propojovat zajímavé
lidi a také podnikatele, kteří chtějí vystoupit ze
své komfortní zóny a chtějí začít dělat věci jinak.
Zlepšit své okolí, ve kterém žijí. Nedá se to úplně
vysvětlit, ale mám z toho dobrý pocit, když ne-
dělám jen pro sebe, ale dělám něco užitečného
pro druhé. Uvědomil jsem si, že změna ve spo-
lečnosti je jen o nás, už se nemůžeme na nikoho
obracet jinam, musíme sami.“
DĚRAVÉ VĚDRO
Před zhruba dvěma lety se otec a syn Plojha-
rové vydali na konferenci do Walesu, aby se
seznámili s principy tzv.
Plugin leagues
, tedy
s principy ucpávání unikajících peněz z regionu.
V češtině by se také dalo říci děravého vědra.
Jde o to, udržet co nejvíce peněz mezi podni-
kateli, ale i spotřebiteli v jedné územní oblasti.
Tzn. co nejvíce se v rámci regionu propojovat,
podporovat, spolupracovat a nakupovat pro-
dukty a služby co nejvíce od místních posky-
tovatelů a výrobců. Jakub Plojhar to komentuje
následovně:
„To je princip, který nás neuvěřitelně oslovil. Na té
myšlence je úžasné to, že když peníze zůstávají
v regionu, tak je z toho dvojí efekt. Více peněz
dostáváš pro sebe a můžeš zaměstnat více lidí
a zároveň region bohatne. Bohatnou všichni.“
Ve firmě Plojhar jsou zaměstnaní lidé pou-
ze z okolí a oba pánové Plojharové dělají, co
mohou, aby se princip co nejméně děravého
vědra v regionu co nejvíce rozšířil. Přednášejí
o tom na místní hospodářské komoře, vy-
světlují podnikatelům, pořádají besedy i zmí-
něné konference. Že je to běh na dlouhou trať,
si dobře uvědomují.
ÚSPĚCH
Pokud bychomměli shrnout, co stojí za úspě-
chem firmy Plojhar, tak by to bylo asi toto:
1. Síla rodové tradice, na kterou dnešní gene-
race podnikatelů Plojharů mohla navázat.
2. Odvahazastavitdům,vzítsiúvěrazkusitto.
3. Semknutost rodiny a schopnost
uskromnit se, když se zrovna nedaří.
4. Vysoké pracovní nasazení a řízení se hod-
notami.
Bohumil Plojhar je již čtvrtou a jeho syn Jakub pátou generací rodu
Plojharů. Všechno začalo s pradědečkem Františkem, který se vyučil
knihařem, a aby se ještě něco přiučil, vydal se na zkušenou do Linze
a Vídně. Když se vrátil v roce 1888 zpátky, měl jedinečné know how,
které v provincionálních Budějovicích nebylo, a založil si svoji vlastní
knihařskou firmu. Dělal knižní vazby a postupně k tomu přidal ještě
kartonáž a papírnictví.
Pět generací rodinné firmy
16
