Lidské společenství je neuvěřitelně kom-
plexním organismem a pokud v něm právě
převládá harmonie a mír, jde spíše o výjim-
ku. V tomto období zdánlivě bezstarostného
klidu, někde mezitím nepozorovaně začíná
narůstat nádor mocenských zájmů, separa-
tistických tendencí, falešných ambicí, nábo-
ženských fanatismů a spousta dalšího ma-
rasmu. Většinou jsou tyto jevy přehlédnuty
z důvodu zahleděnosti do vlastních starostí
a dlouho ignorovány. Vše postupně na-
bývá na síle, často s důsledky vyhřeznutí
válečného běsnění a následného překreslo-
vání hraničních čar.
Nová bujení a častá přepisování map ohro-
žují zavedené nastolené pořádky. Celé lidské
dějiny jsou o střetu sil udržující status quo
se silami vynucujícími si změnu. Na udr-
žení neměnnosti, stejně tak na dosažení
změny jsou vynakládány obrovské finanč-
ní prostředky i lidské zdroje. Dlouhou dobu
v moderní historii lidstva držela svět po-
hromadě ve svých hranicích studená válka.
Když se Sovětský svaz rozpadl a tuhle válku
prohrál, po desetiletí daný řád se rozpadl. Je
dobře, že řada národů včetně Čechů získala
svobodu, ale zároveň byl založen prvek určité
nestability. Její první příznaky přicházejí právě
nyní v podobě putinovské infekce na Ukrajině.
Skončí všechno vyléčenou chřipkou? Domní-
vám se, že nikoli.
OBNAŽENÁ
DEMOKRACIE
Křehká a vstřícností obnažená demokracie,
navíc koordinovaná z těžkopádného Bruselu,
bude v budoucnu čelit zásadním zkouškám.
Zatímco síly destrukce a nového kořistění
půjdou tvrdě za svým cílem, síly demokracie
budou složitě hledat v parlamentu konsensus.
Leží mi osud demokracie na srdci. Nejsem si
vůbec jist dlouhodobostí tohoto nejlepšího
lidského vynálezu a není mi to lhostejné. Po-
kud se někdy v dějinách experiment s demo-
kracií objevil, poměrně brzy také skončil. Když
se jednou ptali Alberta Einsteina, kdy si myslí,
že bude třetí světová válka, odpověděl: „To
nevím, ale vím, že čtvrtá už nebude.“ Obávám
se, že se jednou červená tlačítka odpalující
nukleární zbraně dostanou do rukou šílen-
ců, prosazujících tu svoji zaručeně správnou
pravdu, a tento dějinný demokratický pokus
bude u svého konce.
Často přemýšlím nad tím, proč se věci dějí tak,
jak se dějí a proč tomu není jinak. Zkoumám
různé souvislosti, získávám nové informace
a snažím se je pochopit. Komplexita všech
faktorů vstupujících do dějinného kvasu mě
fascinuje. Setrvačnost následků všech dějů je
ohromující. Vždyť důsledkem druhé světové
války byla expanze komunismu do naší země,
což přineslo morální a hospodářský úpadek
na celá desetiletí, z čehož se pořád ještě těžce
vymaňujeme. Přičemž tato válka byla jen dů-
sledkem první velké války. Kam sahají kořeny
našeho dnešního života? Určitě celá desetiletí
dozadu. Zároveň mě mrazí při pomyšlení, že
to jsme my, kdo právě teď nastavujeme kvali-
tu života generacím příštím.
Žijeme v demokratickém uspořádání, máme
slušné příjmy, svobodu slova, můžeme volně
cestovat a těšíme se spoustě dalších vymo-
žeností. Tuto jedinečnou situaci konzumuje-
me bez vděku a povšimnutí, jako by to byla
samozřejmost. Od našich plných chřtánů
nám odpadávají drobky blahobytu, které bez
povšimnutí necháváme ležet. Jsme konzumní
a požadujeme stále více a více. Dávno jsme
zapomněli na to, že je potřeba o vznešenou
dámu jménem Demokracie průběžně pe-
čovat. Jsme dobře vykrmení, silní nenasyt-
ní jedlíci, kteří využívají svých svobod a své
energie k uspokojování jenom svých individu-
álních potřeb.
ŠKODLIVÝ
INDIVIDUALISMUS
Individualismus lidí rozervává naši moder-
ní společnost na kusy. Nekompromisně
likviduje tisícileté principy soužití lidí, kde
spolupráce byla na prvním místě. Bez vzá-
jemné pomoci a součinnosti druhých neměl
nikdo šanci. Paradoxem je, že to byla právě
demokracie, která přinesla takovou míru
bohatství, že téměř každý je nyní schopen
samostatného přežití a k životu už nikoho
dalšího nepotřebuje. Tento stav koroduje
demokracii. Jako by měla v sobě hned od za-
čátku zanesen sebezničující kód.
Vždyť dnes se dá všechno koupit, vše je do-
stupné, stačí zajet do nejbližšího supermar-
ketu. S nikým o tom není potřeba vyjednávat,
nikdo nás tam nemusí vozit, nemusíme celou
dobu ani slovo prohodit, jen natáhnout ruku
do přeplněných zbožových regálů. Není třeba
se namáhat a o něco usilovat. Stát se o nás
vždy štědře postará. Sami hravě zvládneme
vyplnit příslušný formulář a z počítače ode-
slat. Nemusíme ani po něčem toužit, stačí
Rozervaná společnost
Nevím, proč tomu tak je, ale už od svého mládí na sobě pozoruji takový lechtivý pocit v krajině břišní, dostavující se vždy
v souvislosti s nějakou důležitou událostí ve společnosti. Je to indiferentní vzrušení, ani příjemné, ani nepříjemné, prostě
taková malá vibrace v podbřišku. Přicházela na mě poměrně často. Například v době socialismu s lidštější tváří, když
se na Prahu valily ruské tanky, nebo později při poslechu Hlasu Ameriky, kde Ivan Medek informoval o demonstracích
na Václavském náměstí. V novějších časech třeba při Klausovsko-Mečiarovském komplotu, který rozdělil naši zemi vejpůl.
Nejnověji mě znepokojuje dění na Ukrajině nebo počínání fundamentalistů Islámského státu.
Autor: Luboš Drobík
10
