„S odstupem času bych řekl, že to byla šťastná
souhra všeho. Setkání s Radimem Zbončákem,
který byl jedním ze společníků, zajištění finan-
cí, sametová revoluce a hladový trh. V roce
1996 jsem četl v Hospodářských novinách, že
je v Hongkongu veletrh reklamních předmětů.
Koupil jsem si letenku, vydal se tam a dovezl
velmi zajímavé reklamní předměty. Najednou
jsme byli na třetinových cenách, než kdyby-
chom to koupili v Evropě. Zainvestovali jsme
do kontejneru zboží tři milióny a prodali jsme
ho během tří měsíců za devět. Tenkrát to šlo,
i když jsme si půjčovali peníze od faktoringové
společnosti s úrokem 26%,“
vzpomíná na své
začátky Tomáš Kaderka.
Na začátku tihle tři odvážlivci hodně pra-
covali manuálně. Na zaměstnance nebyly
peníze, a tak když přijel kamión, vyhrnuli si
rukávy a složili ho. Později přibrali první pra-
covníky a museli řešit otázku nastavení fi-
remních procesů, strategií a kultury. K tomu
Tomáš říká:
„Snažili jsme se, hned na začátku nastavili hod-
notu a vizi, a to byl základ, na kterém potom fir-
ma rostla. Od té doby investujeme dost do vzdě-
lávání lidí a firma je stabilní. Máme v ní lidi třeba
i 15 let. Zaměstnanci od nás odchází jen výji-
mečně. Tato investice se nám vyplatila, se stabil-
ním týmem vytváříme mnohem více a neustále
jdeme dopředu. Dnes máme dostatečné finanční
zázemí, vlastní nemovitosti, sídlo, skvělé lidi.“
Cesta k úspěchu však vůbec nebyla jedno-
duchá. Přišel osudný 14. říjen 2007, kdy Ra-
dim Zbončák tragicky zahynul při potápění
kdesi v Rudém moři. Je to velký zázrak, že to
zbývající společník ustál a firma pokračovala
dál ve své činnosti.
„Některé věci se i po letech otevírají těžko. Z po-
hledu firmy jsme to ustáli, ale to, co se stalo,
ve mně nechalo obrovskou díru. Lidé šli za jeho
energií, jeho dynamikou. Měl tah na branku, byl
přátelský, v některých ohledech až neskutečný.
Přišel jsem o protipól, který by mě vyvažoval
a doplňoval to, co nemám. Hledal jsem člověka
podle Radimova vzoru, ale žádného podobného
nenašel. On byl buldok. Krizové situace ho na-
kopávaly k neuvěřitelným výkonům. Často si
dodneška pokládám otázku, jak by to asi udě-
lal Radim, jeho stopa je ve firmě nesmazatel-
ná, i když tady už není,“
popisuje tuto vážnou
situaci Tomáš.
Nebyla jiná volba. Tomáš musel sebrat
všechny své síly a schopnosti a kráčet
světem podnikání úplně sám. Firmě se
naštěstí dařilo a dál rostla. Dnes má iMi
Partner kolem stovky zaměstnanců a ob-
rat se pohybuje mezi 260 až 270 milióny
korun. Aby na trhu uspěla a odlišila se
od konkurence, poskytuje zákazníkům so-
fistikovaný servis a vyvinula zboží vlastní
značky, které prostřednictvím svých part-
nerů distribuuje v mnoha zemích Evropy.
Není to standardní zboží, které se dá běž-
ně přivézt z Číny, je to jejich vlastní design
s vyšší kvalitou. V Číně a dalších zemích se
vyrábí podle jejich požadavků.
Firma je pro Tomáše nejenom nástrojem
k vydělávání peněz na pokrytí jeho životních
potřeb, ale také prostředkem k jeho osob-
nímu růstu. Jeho firma ho vede cestami po-
znání a také učí, kým je on sám. Říká k tomu:
„Musím říct, že při nastavování firmy jsem si
i já sám musel ujasnit svoje životní hodnoty.
Soukromě jsem byl někdo jiný než ve firmě,
a to jsem si musel dát do souladu. Pochopil
jsem, že se nemůžu já přetvářet podle firmy,
ale musí to být naopak, že musím sladit fi-
remní hodnoty se svými a teprve potom budu
v souladu se vším. Snažím se dosáhnout a do-
kázat, že byznys je pozitivní spontánní záleži-
tost, že duchovní růst je i ve firmě, že je třeba
růst tady i v životě současně.“
Je zajímavé srovnání, jaké je veřejné mínění
o podnikatelích a jaký je pravý smysl podni-
kání, vyjádřený přímo podnikateli samými.
Jsou to jen tuneláři, honící se za penězi a jez-
dící v drahých autech, nebo je tomu jinak?
Tomáš má s byznysem více než dvacetiletou
zkušenost a může proto rekapitulovat:
„Teoreticky bych už nemusel dělat nic, mohl bych
firmu prodat a užívat si ty peníze. To není moje
cesta. Potřebuju tvořit a dávat vizi. Firma je moje
širší rodina, je to forma seberealizace. Nemám
jako cíl být úspěšný a obdivovaný. Jsem svým
pánem, firma mě nesvazuje, dává mi slušné ži-
vobytí, mohu se dobře postarat o svoji vlastní
rodinu a naplňovat tak svoje poslání. Někdo je
misionářem v Africe, jiný hledá štěstí v klášteře
a já ho nacházím ve své firmě.“
Na začátku byli tři kluci na vysoké škole, studovali v době, kdy se zvonilo klíči, zakládali
stávkové výbory a pokukovali po devizovém zahraničí, jak to tam vlastně funguje.
Byla to také doba, kdy se prodalo všechno, co se na trhu objevilo, protože trh byl
po letech regulace hladový. Možná proto se nebáli a založili společně firmu. Dali jí název
iMi Partner. Dnes je druhou největší v oboru prodeje reklamních předmětů. Ve firmě
zůstal už jen jeden z nich, Tomáš Kaderka, který káru podnikání tlačí dál. Že to nebyla
žádná jednoduchá jízda, je vidět z následujících řádků.
štěstí
ÚSPĚŠNÉ
PŘÍBĚHY
17
