Naše dětství a to všechno, co v němprožijeme,
nás vybaví vším potřebným na naší další celo-
životní pouti. Může se nám zdát nespravedlivé,
ale jeho význam pochopíme až později. Krás-
ným příkladem je následující příběh paní dok-
torky Hany Rakové. Rodiče na ni neměli čas,
jejich manželství nebylo zrovna šťastné. Byla
sama jediná, jakoby proti všem. A právě tady
někde sebrala svou životní sílu, která ji přivedla
až ke dnešnímu úspěchu. Je majitelkou velké
prosperující Kliniky laserové a estetické medi-
cíny. Vrací lidem zdraví jejich kůži a sebevědo-
mí do jejich tváří a těší se jejich uznáním.
Dětství bez rodičů
Hana se narodila rodičům v době, která ještě
neznala, jak je důležité být naplno s dítětem
v jeho prvních letech. Komunisté potřebova-
li plnit plán výroby, a tak matky musely být
zaměstnané. Maminka svěřila svou dcerku
babičce na okraji Prahy a jezdila za ní z Prahy
jen na víkendy.
„Nebyla jsem nikdy ve volném čase nikde s ro-
diči, nikdo z nich si se mnou nehrál. Ty odcho-
dy a příchody rodičů, kdy jako malé dítě čekáš
na rodiče, přijdou a pak odejdou, to si myslím,
že bylo pro mne trauma hned v nejútlejším věku
a táhlo se to se mnou celý život. Proto nesnáším
odchody kohokoliv ode mne, ale možná právě
proto jsem jich zažila hodně. Naštěstí jsem se už
naučila, že v životě vždy něco končí,“
vzpomíná
Hana na nepříjemné chvíle.
Přišla Husákova normalizační léta a Hana vy-
studovala gymnázium. Její otec si mezitímnašel
jinou ženu a od rodiny odešel. Rodiče si přáli mít
z Hanky učitelku. Ta ale zvolila, jak jinak než proti
všem, medicínu. Aby toho nebylo dost, během
studia se navzdory rodině provdala, rozvedla,
znovu provdala a porodila dvojčata.
„Já jsem se tak moc potřebovala dostat pryč
od rodičů a můj kluk měl garsonku, a tak jsme se
vzali a neřešili jsme, co bude dál. On po svatbě
odešel na vojnu. Necítila jsem se vůbec vdaná.
Sundala jsem prsten a řekla jsem dost a do půl
roku jsem byla zase volná. Vrhla jsem se do víru
velkoměsta, užívala jsem života a potkala jsem
někoho jiného. Pořídili jsme si spolu dvojčata. Byl
to skandál. Vdát se, zahodit prsten, a pak si po-
řídil dvojčata s někým jiným. Všichni mi řekli, že
mě vyobcují. Mně to bylo ale tehdy jedno, proto-
že jsem věděla, že toto je ta nejsprávnější cesta.“
Švédská změna do života
S odhodláním svým vlastním vystudovala
s červeným diplomem a nastoupila na kliniku
v jedné fakultní nemocnici a potom do Vino-
hradské nemocnice na kliniku ORL, kde pra-
covala 7 let. Přišla sametová revoluce a s ní
nové svobodné dosud nenaplněné příležitos-
ti. Uměla dobře anglicky a chtěla ven. Milova-
la medicínu a potřebovala zjistit, jak to dělají
tam. Ušetřila na autobus a vyrazila do Švéd-
ska. Zlákala ji Uppsala, kde je nejlepší univer-
zitní nemocnice v Evropě.
„Chtěla jsem tam za každou cenu a rozjela se
do Uppsaly. Našla jsem areál univerzity a šla
jsem do ORL kliniky a ptala se po šéfovi. Nevě-
děla jsem ani, jak se jmenuje, ale nakonec jsem
se k němu probojovala. Řekla jsem mu ‚dobrý
den, pane profesore, já bych chtěla u vás zůstat
na stáži‘, on na mě koukal a nevěřil svým očím,
co to vidí za exota. Vysvětloval mi, že tam to cho-
dí jinak, zájemci mu píšou půl roku dopředu a ta-
kový ty řeči. Ale asi jsem ho něčím zaujala, on mi
dal příležitost a já mohla zůstat. Nastoupila jsem
tam, ale neměla jsem kde bydlet, spala jsem kdo
ví kde a byla bez koruny, jedna houska na den.“
Strávila tam své tři nejdůležitější týdny v ži-
votě. Všechno dobře zvládla a ředitel kliniky
jí dal glejt, aby znovu přijela. Toho později
také využila. Tady někde padlo její rozhodnutí
k pozdějšímu podnikání.
„Dalo mi to vše. Ti lidé mi věřili, i když jsem byla
jako žebrák. Naučila jsem se vážit si sama sebe,
vlastně oni mě to naučili za ty 3 týdny. Nasála
jsem, jak ty lidi žijí a jsou svobodní. Byla to pro
mne skvělá škola a zjistila jsem, že mohu žít
podle svého, že to jsem já, kdo si určuje svůj ži-
vot a že si klidně můžu založit vlastní ordinaci.“
Vlastní klinika
Porevoluční vývoj v naší zemi s sebou přinesl
i úplně nový medicínský obor, plastickou chi-
rurgii. Hanka začala po něm pošilhávat a ucí-
tila příležitost. Pověsila kariéru ORL na hřebík
a smířila se s tím, že nebude docentkou ani
paní profesorkou. Dala se dohromady s nej-
lepším odborníkem v tomto oboru, doktorem
Měšťákem. Podařilo se jí ho přesvědčit a za-
ložili společné eseróčko. Pronajali si operační
sál a začali nejprve operovat nosy, pak dělali
víčka, face-liftingy, přidaly se prsa a ostatní.
„Přišla jsem sice o kariéru v ORL, ale začala jsem
mít mnohem více peněz. Na klinice jsem před od-
chodem měla plat kolem 4 500 korun. Já jsem
nikdy neměla peníze a už jsem nechtěla být
chudá. Během měsíce v privátní ordinaci jsem
peníze vydělala. První měsíc mi přišlo na účet
za pacienty 40 000. Já koukala na první platbu
a nevěřila. A další měsíc mi to přišlo zase. Změnil
se mi život.“
V roce 1997 si s kolegou půjčili 20 miliónů ko-
run, získali vhodné prostory, koupili vybavení
a založili vlastní kliniku plastické chirurgie.
Dali jí název Esthé. Poptávka po estetických
výkonech byla tak velká, že úvěr během pěti
let bezpečně splatili.
Jenže Hanku už zmáhaly nekonečné hodi-
ny na operačních sálech a stále se opakující
silikonové požadavky stárnoucích dam. Po-
třebovala jít dál. Zase něco nového poznat
a v tom být nejlepší. V roce 2000 se objevi-
ly v republice lasery, které umožňovaly nové
možnosti léčby kožních onemocnění, a v těch
se úplně zhlédla. To byla ta správná výzva.
Nechala na doktorovi Měšťákovi prsní im-
plantáty a vrhla se na laserovou estetickou
medicínu. Rozdělili si firmu, ale přáteli zůstali.
Ke svému úspěšnému tažení životem Hana
Raková dodává:
„Já vždy věděla, co chci. Nikdy jsem se nebála
nových věcí. Nepřipouštěla jsem si, že by něco
nešlo, prostě jsem si říkala, že to půjde. Jsem
pyšná na to, že jsem nikdy nic od nikoho nedo-
stala, nikdy jsem po nikom nic nechtěla, všechny
peníze jsem si vydělala, nikdy jsem neměla stát-
ní zakázku. Již 17 let stojím zcela mimo státní
systém zdravotnictví, léčím pacienty podle své-
ho svobodného svědomí a nejsem nikým a ničím
manipulována. Mám čisté svědomí a vnitřní svo-
bodu, to mi dává radost a sílu do života.“
snem
Jít za svým
ÚSPĚŠNÉ
PŘÍBĚHY
14
