lečnost Nova VIP a já jsem byla členem předsta-
venstva. To bylo jediné období v mém životě, kdy
jsem byla někde zaměstnaná. Tahle společnost
pak zastupovala tváře televize a dělala PR pro
pořady Nova. Různé autogramiády, road show,
párty atd.“
Z televize Nova zpátky k sobě
Dva roky pracovala pro televizi, ale v souvis-
losti se změnou vlastnických práv a návra-
tem CME jako majoritního vlastníka a nasa-
zení rumunského managementu, se situace
změnila. Neměli moc pochopení pro podob-
nou agenturu ve strukturách Novy. Radka se
rozhodla odejít, ale ještě předtím požádala
o souhlas s užíváním jejich značky Nova. Ku-
podivu souhlasili a když si to po čase uvě-
domili, bylo už pozdě. Radka značku zaregis-
trovala jako Nova ART a převzala agenturní
činnost a plynule pokračovala v projektech.
Její podnikání teď už mohlo začít naplno.
Agentuře se dařilo a začala exkluzivně za-
stupovat další známé osobnosti. Třeba Jan-
ka Ledeckého, Moondance Orchestra, Aleše
Hámu nebo již zmíněnou Chantal Poulain či
Pavlu Charvátovou. Podařilo se jí navázat
spolupráci s velkými společnostmi v Čes-
ku, jako je třeba RWE, pro které zajišťovala
firemní eventy. Její obrat stoupal utěšeně
vzhůru. Dnes se pohybuje okolo 50 mil. Kč
ročně, což je mezi uměleckými agenturami
velmi pěkné číslo.
Práce jako zábava
Radku, jak ona sama říká, byznys baví. Do-
voluje jí prožívat určitou míru svobody, být
kreativní, vymýšlet a mít možnost to zrea-
lizovat. Ke svému úspěchu dodává:
„Já mám
pořád ještě pocit, že jsem měla velké štěstí.
Byla jsem ochotná věnovat spoustu času mé
práci, intenzivně pracovat a myslím si, že to, co
jsem vybudovala, bylo zejména pílí. V životě po-
tkáváš spoustu lidí, kteří tě postrčí, pomůžou,
ale pokud ty sám nechceš, tak to nikam nedo-
vedeš. Já jsem vyrůstala jen s mámou, musely
jsme se o všechno postarat a tady jsem se té
pracovitosti asi naučila. Úspěch si moc nepři-
pouštím. Baví mě pracovat a až mě to přestane
bavit, tak práce nechám a půjdu do podnikatel-
ského důchodu.“
Když se Radka ohlédne za všemi těmi lety
podnikání, tak to formuluje následovně:
„Já
jako dítě z neúplné rodiny, kde nebyl vůbec žád-
ný kapitál kromě vědomostí, si vážím toho, že
jsem si vše, krok za krokem, prošla a vybudova-
la svoji agenturu. A opravdu mi na podnikání ni-
kdo nikdy finančně nepřispěl, maximálně radou,
a to je někdy cennější. Došla jsem někam, kam
jsem ani nepředpokládala, že bych mohla dojít.
Mám ráda vedle sebe lidi, kteří se mnou jdou už
od devadesátého roku a hodně mi pomohli. Bez
nich bych to nedokázala.“
Úspěch
Pokud bychom si shrnuli, co vedlo k úspěš-
nému příběhu Radky Froňkové, pak by to
bylo asi následující:
1. Odhodlání převzít zodpovědnost,
pracovitost a kreativita
2. Radost z toho, co dělá
3. Lidi, kteří jdou celou dobu s ní a kterých
si váží.
Postupně se více poznali a nakonec se
domluvili na společném podnikání už pod
hlavičkou RSJ.
„Tři roky to byl boj o přežití. Tři
roky si bral člověk jen minimální mzdu, všechnu
práci táhli společníci, na zaměstnance jsme
neměli, náklady jsme stlačili na krev. Výnosy
nebyly. Navíc rok 2000 byl těžký, krachlo IPB,
Harvardské fondy nevyplatily podíly, trh šel
hodně dolů. To nebylo jednoduché a my jsme
byli hodně vázaní na český trh,“
popisuje
Libor tehdejší situaci.
Začali daleko více obchodovat globálně, če-
muž hodně dopomohly matematické schop-
nosti Karla Janečka. Nakoupili výkonné počí-
tačové servery a umístili je přímo na burzy
v Londýně i Chicagu. Kdyby je měli jen v Pra-
ze, jejich obchody by byly příliš pomalé. Da-
řilo se jim a z malé provinciální české firmy
se postupně stal tvůrce burzovních trhů
světového formátu.
„Já si myslím, že Karel
má schopnost jako řada jiných hodně špičko-
vých matematiků, ale jsou teoretičtí, a u něj se
propojuje matematika a tah po byznysu, v tom
je jeho obrovská přidaná hodnota,“
říká Libor
Winkler na Janečkovu adresu.
Jejich počítače každých pár vteřin zobchodují
nějaký derivát. Každý obchod přinese v prů-
měru jen několik haléřů, ale častým obcho-
dováním může zisk značně narůst. Tak nějak
člověk nechápe, proč Libor stále podniká. Pe-
něz vydělal tolik, že by mohl podnikání nechat
a věnovat se něčemu jinému. Hned tak to
ovšem neudělá.
„Mě to prostě baví. Rád dělám
se schopnými lidmi a rád měním věci k lepšímu.
Když vidím na trhu, že něco nefunguje správně,
tak mám potřebu to zefektivnit. Když něco takhle
spravíš, tak tím vyděláš peníze.“
A právě tady je jeden z kořenů úspěchu
lidí z RSJ. Jsou efektivnější než jejich kon-
kurence. Nad jejich obchodními modely si
hlavu láme tým analytiků, nejlepší připo-
jení ke světovým burzám obstarávají de-
velopeři a vše doplňují tradeři, kteří bez
přestávky hlídají, aby se obchody nevyví-
jely špatným směrem. Trhy jsou neúpros-
né a podcenění rizika může firmu položit
ze dne na den. Z úspěchů RSJ nemají ra-
dost jen akcionáři, ale i řada nadací a dal-
ších nezávislých projektů.
„Já jsem vnitřně
tak nastaven, mě luxus nebaví. Mně to nic
neříká. Já nemám ani auto, ani řidičák, jezdím
metrem. Raději dám peníze na něco užiteč-
ného. Chci penězi zase měnit věci k lepšímu.
Myslím si, že je to důležité pro celý systém.
Třeba umění je důležité pro kultivaci lidí. Pro-
to podporuji divadla, galerie. Dokonce jsem
dal 6 miliónů na prezidentskou kampaň kní-
žete Schwarzenberga, protože jsem nechtěl,
aby se stal Fišer prezidentem. Teď podporuji
Rekonstrukci státu a držím jí palce,“
říká Li-
bor ke své mecenášské motivaci.
Příběh Libora Winklera a RSJ je v mnohém
pozoruhodný. Není mnoho příkladů, aby se
česká firma dostala ve svém oboru až na svě-
tovou špičku, a už vůbec není běžné, aby tak-
to podporovala rozvoj veřejného prostoru
u nás. Je to určitě obdivuhodné. Doufejme, že
si to získá také další následovatele. Zoufale je
v České republice potřebujeme.
19
