Vláďo, v české kotlině zanecháváš ohromnou stopu, spoustu
krásných písniček, LP, CD, koncertů. Po čem toužíš nebo čeho bys
chtěl ještě v životě dosáhnout?
Přiznám se, že já to vůbec takhle nemám, že bych si něco naplánoval
a pak za tím dlouhou dobu šel. Spíš to nechávám všechno plynout,
dělám, co mě baví a něco pak vyjde a něco také nevyjde. V životě jsem
měl různá přání, ale jedno bylo takové, co jsem si ani neuměl vysnít,
natož nějak naplánovat, zahráli jsme si na Strahově s Rolling Stones.
A dokonce den před koncertem jsme byli s nimi v hospodě, protože
Olga Havlová nás a Stouny pozvala na pivo.
Na tom Strahově to asi bylo největší publikum, před kterým jsi kdy
hrál, mám pravdu?
Manažer Stounů se nás ptal, jestli víme, že na koncertě bude více než
sto tisíc lidí a jestli to zvládneme. Já jsem se usmál a svojí né úplně
nejlepší angličtinou jsem jim vysvětlil, že jsme už hráli před miliónem
lidí na Letenské pláni. Manažer nevěřícně zdvihl obočí, tak jsem mu
to vysvětlili, že byla sametová revoluce, oni se uklidnili a pak jsme se
tomu zasmáli. V té době jsem byl poslancem v České národní radě,
a to se Stounům asi nikdy nestalo, že by před nimi hrál poslanec
(smích). Bylo to skvělé, i když za to nebyl žádný honorář.
A co Václav Havel, on tam byl asi také s vámi na pivu?
Na pivu nebyl, asi měl nějaké státnické povinnosti. Stouny pak měl
pozvané na druhý den k sobě na Hrad.
Když jsme se dostali k tak úžasné osobnosti, kterou Havel byl, nedá
mi to se tě nezeptat na tvůj vztah k Havlovi, byli jste přátelé?
Já jsem nepatřil k jeho bližšímu okruhu přátel, setkali jsme se asi
desetkrát. Jinak on rád chodil na naše koncerty do klubu Bunkr a jinam
a tam jsme se potkávali také. Já jsem nikdy nebyl ani součástí disentu.
Samozřejmě, že jsem to sledoval, ale nestalo se mi, že by mě někdo
z disentu oslovil, abych podepsal
Chartu 77 nebo třeba Několik vět.
Vždycky jsem chtěl dělat muziku, a to
také bylo smyslem mého života. Jako
kapela jsme měli dílčí problémy, někdy
jsme nesměli natáčet desky, měl
jsem dva roky zakázáno vystupovat.
Životem jsem proplouval, ale já byl
vlastně nakonec na sebe docela hrdý,
že i s těmito problémy jsem to dokázal a prošel tím vším. To je štěstí
a dar, když děláš něco, co tě baví a živíš se tím. Mně ani nešlo o poli-
tický postoj, ale o to, aby se dělala kvalitní muzika s dobrými texty. Já
neviděl život černobíle. Zpíval jsem texty třeba Josefa Kainara, i když
to byl komunista. Byl ale tak geniální básník, že to pro mě nehrálo roli.
Jak ses vypořádal s tím dvouletým zákazem vystupovat?
Měl jsi rodinu a asi to nebylo ani finančně jednoduché?
Já jsem měl v tom průseru obrovské štěstí, protože jsem zrovna
dostal honorář za desku. S tím jsme jako rodina asi rok vydrželi. Ale
Já se těším na to, že dokud budu moct, tak budu
jezdit po koncertech, hrát a zpívat, a budu mít
šanci zapomenout na veškeré trable.
24
