agenturu s vlastní původní tazatelskou sítí. Začali doslova na kole-
nou a bez peněz. Vzpomíná na toto období:
„Klečeli jsme po sobotách a nedělích na koberci, třídili a rozesílali jsme do-
pisy a podávali inzeráty, že sháníme lidi na průzkum. Půjčil jsem si třicet
tisíc od manželky a tři čtvrtě roku žil z toho, co vydělala ona.“
V květnu 1993 sebevědomě zahájil výzkumnou řadu TRENDY. Chtěli
zachytit zcela bezprecedentní vývoj v naší zemi, a protože na to ne-
měli žádné objednatele, jedinou zárukou soustavnosti bylo věnovat
do výzkumu vlastní čas, energii a peníze. Podařilo se mu řadu udr-
žet dvacet let až do dneška a se stále stejným týmem a metodikou.
To v Česku nemá obdoby. Ročně do tohoto „dobročinného“ projektu
musí investovat dva až tři miliony korun. Na začátku se zdálo, že to
někdo alespoň morálně ocení, ale žádná ocenění dodnes nepřicháze-
jí. Jan Hartl k tomu dodává:
„Jednou mi jeden politik říkal, proč by od nás měli kupovat výzkumy, když
my jim zadarmo dáme do veřejné sféry víc informací, než jsou schopni
zpracovat a naše informace jim k tomu navíc komplikují vládnutí.“
Až na dno
Ze STEMu se v roce 1994 odštěpil STEM/MARK. Bylo to proto, aby
se oddělil klasický sociologický výzkum od daleko lukrativnějšího ko-
merčního průzkumu trhu a marketingu.
Ten rychle rostl, zvyšoval počty zakázek i zaměstnanců, až se dostal
do potíží střední firmy.
Ztratil výhody malé firmy a nedosáhl výhod velké. Dnes to Jan Hartl
komentuje:
„Sáhli jsme si dál, než jsme byli schopni. Řešením bylo opuštění expanze
na řiditelnou úroveň a soustředění se na zkvalitnění interních procesů. V le-
tech po krizi roku 1997 celá naše branže utrpěla. Marketingové škrty našich
klientů nás pochopitelně také negativně postihly. Bylo to období, kdy moji
zaměstnanci brali víc než já sám. Pak přechodně nebylo na výplaty vůbec,
musel jsem měnit společníky a sáhnout i k úvěru, který měl být původně
na rozvojové aktivity, ale krůček po krůčku se lidově řečeno – prožral.“
Stálo to velké úsilí, ale svoji firmu nakonec udržel. Dnes STEM/MARK
dosahujepřiměřenéhozisku,mápadesátzaměstnancůastomilionový
obrat.JanHartl,kterýuž jevdůchodovémvěku,vyjadřujesvojistarost:
„Mohl bych se už na všechno vykašlat, ale mám jedno velké trápení, co
udělat s těmi Trendy, které tady mám 21 let. Chtěl bych to udržet v něja-
kém ufinancovatelném stavu a pak někomu zodpovědnému předat. Kdyby
se například našlo pár osvícených podnikatelů a dali do toho peníze, tak by
mohl vzniknout nezávislý zdroj nestranné politické analýzy.“
Kontrolní funkce elit
Během 90. let si silně uvědomoval, jak jsou české elity historicky zde-
cimované a poničené bolševismem a jak je důležité, aby se postupně
vytvářela elita nová. Věděl, jak je důležité, aby se jednotlivé špičky
z různých oborů vzájemně stýkaly a vytvářely síť pevných vztahů.
Aby překročily úzký rámec svých profesí, diskutovaly širší společen-
ské problémy, aby svým odpovědným přístupem posilovaly a někdy
i vytvářely pevné sociální normy. Příslušníci elit by měli být vzorem,
předobrazem toho, jak by se měla utvářet naše společnost. Ale zjistil,
že tento vývoj se u nás nekoná, že je společnost příliš fragmentová-
na a příliš zatížena dědictvím bolševismu, a že překonání navyklých
praktik bude ještě hodně dlouhý proces. Přitom elity plní ve společ-
nosti důležitou kontrolní funkci. K tomu říká:
„Je dobré vědět, jaké máme kontrolní mechanismy v demokratické spo-
lečnosti. Máme samozřejmě nějakou institucionální strukturu, což je třeba
parlament a pravidelné volby poslanců atd., ale vedle toho musíme mít
kontrolní funkci médií, kontrolní funkci veřejného mínění a kontrolní pů-
sobení elit. Média jsou u nás povrchní a veřejné mínění je těkavé a málo
sebevědomé. Ze strany politiků tady bylo dlouhé a systematické pohrdání
lidmi a podceňování jejich nesouhlasu a frustrací. To je u politiků velmi
nemoudré ve vztahu k okolní společnosti. Je to ale nebezpečné i pro kolegy
politiky ze stejného politického tábora – hulvátské, přezíravé a nemorální
jednání jednoho ohrožuje kariéry těch dalších.
U nás veřejné mínění mnohdy nereaguje, je jakoby zamrzlé. Lidi si neužívají, že
mohou něco ovlivňovat, jsou spící, tak jako byli za minulého režimu. Sedí a kou-
kají na televizi a říkají: ‚Podívej se, to jsou blbci, žádný chytrý tam ještě nepřišel‘.
Bylo potřeba reagovat pružně a rychle, monitorovat vývoj
společnosti hned, ne až to někdo schválí.
Příslušníci elit by měli být vzorem, předobrazem toho, jak by se
měla utvářet naše společnost.
33
