„Jsou voskové figuríny, ze kterých cítím sílu člověka, kterého představují. Ta jejich osobnost tam pro mě je. Takhle
na mě působí třeba Belmondo nebo Jan Hus a také Vinnetou, Pierre Brice. Mám z toho husí kůži. Nemůžu to ani
běžně říkat, to by si všichni mysleli, že jsem plně ujel, že si s těmi figurínami chodím povídat. Je to unikátní zážitek,“
říká Heinrich Homola, generální ředitel muzea voskových figurín Grévin, které bylo otevřeno před pár měsíci v Praze.
Každý den je ve společnosti těch největších českých i světových celebrit. Může pozorovat, jak vypadají, i přemýšlet
o tom, co je učinilo tak slavnými. Přišel za nimi po dlouhé cestě od pracího prášku Ariel, přes plenky Pampers,
k voňavé kosmetice Coty, polévky Vitana, baletní školu a 6 let koučování. Tady všude dříve pracoval ve vrcholových
pozicích. Je mezi všemi těmi úspěšnými lidmi a jak sám říká, voskový by být nechtěl. Sláva mu totiž nic neříká. Baví
ho byznys a uvádění nových značek na trh. Je to adrenalin a muzeum Grévin je nová výzva.
Připravil: Luboš Drobík / Foto: Grévin
Jak se stát voskovým
Není jednoduché, aby člověk měl svého 3D
dvojníka. Je třeba projít nelehkými kritérii.
Především být veřejně známým, ale to jen
v pozitivním smyslu. Jsou na to složité prů-
zkumy Pokud máte štěstí a jste od muzea
Grévin osloveni, pak vás ještě čekají dlouhé
cesty do Paříže, kde v centrále muzea pro-
běhne měření, skenování vašich proporcí,
vyrobení hliněné skulptury a odlití do vosku.
Pak se složitě implementuje každý jeden
vlas na hlavě, řasa či chloupek v obočí. Je to
neskutečná piplačka, která trvá více než tři
měsíce. Vězte, že pak stojíte okolo jednoho
milionu korun, což je hodně, ale vaše skuteč-
ná hodnota je určitě mnohem vyšší.
Je zajímavé pozorovat celebrity, když se po-
prvé setkají sami se sebou. To Heinrich Ho-
mola popisuje následovně:
„Všichni nejprve
zmlknou a pozorují se. To jsou lidi, co se už tisíc-
krát všude viděli a koukali na sebe a najednou
stojí 3D vedle sebe a zírají. Řeší první otázku,
‚jsem to já?‘ Pak se proberou a buď gratulují ce-
lému týmu, že se jim to povedlo, nebo hodinu
řeší, jak si myslí, že by měli vypadat. Nejvíc se
mi líbil Karel Gott, stál před sebou, moc toho
neřekl a pak vytáhl hřeben a hodil si pěšinku
na figuríně na druhou stranu. Mám fotku jak
mistr češe mistra. Pak ji hodil zase zpět a pak to
zase udělal asi 3× a přehazoval to pořád a ne-
byl spokojen. Nakonec moudře řekl: ‚Vždyť ono
už je to v mým věku stejně jedno,‘ a byl happy.“
Praha ve vosku
Čeští fotbalisté jsou z formy a hokejisté mají
do svého mistrovství ještě hodně daleko,
a tak bychom my Češi mohli pocítit kousek
národní hrdosti, že si Francouzi z Grévin
vybrali právě Česko. Po Paříži, kde jsou již
120 let, a Montrealu zvolili Prahu. K tomu
Heinrich Homola říká:
„Když Grévin přemýšlí,
kam postavit další muzeum, tak se podívá
na zeměkouli, jaká města mají potenciál. Buď
velikostí nebo turismem, ale hlavně obojím. Pak
z toho zbyde tak 30 až 40 měst. Další roli hraje,
jaký je to kontinent. Tím pádem se to ještě zúží.
Potom už se hledá vhodný objekt, aby to byla
dobrá lokalita. A v tomto okamžiku se Praha
dostala hodně vysoko a nakonec zvítězila. Pak
už stačí jen zainvestovat nějakých 270 miliónů
korun, přivést z Francie 80 figurín a najít dob-
rého ředitele.“
Grévin si musel vybral dobře svého lídra, pro-
tože hned několik měsíců po otevření plán
tržeb překračuje očekávání. Vstupné není žád-
nou levnou záležitostí, stojí cca 400 korun, ale
mít selfie třeba s Obamou nebo Lucií Bílou, to
stojí za to. Na facebooku pak je člověk in.
Rozhodování břichem
Heinrich Homola ve svých 52 letech už pro-
šel kdeco a je zkušeným marketérem. Ať už
to byly zmíněné polévky Vitana nebo třeba
plenky Pampers, vždycky se snažil s výrob-
ky na trhu uspět. Rozumí dokonale fungo-
vání masového trhu a pokud má volno, tak
přednáší marketing na pražských vysokých
školách. Vždycky ho životem žene nutkavá
potřeba maximální míry kreativity a to, aby
stál před nějakou zajímavou novou výzvou.
Staré a vyzkoušené už ho nebaví, nové je
voňavé a lákavé. Sám k tomu říká
:
„Potřebuji stimulaci zvenku, nikde dlouho ne-
vydržím, nemohu být někde deset roků. Nebaví
mě to. Po určité době se začnu otvírat pro jiné
věci. To bylo třeba ve Vitaně, pořád dokola. Fakt
mě už neuspokojovalo, jestli prodej gulášovky
stoupne o půl procentního bodu nebo ne. Mě to
naučilo být spojen se svým instinktem, se svým
břichem a nejednat proti tomu. Když začínám
40
