SAMETOVÁ REVOLUCE
Sedíme v kožených klubových křeslech, popíjíme vybrané španěl-
ské víno a povídáme si.
„Velice mě ovlivnil rok 1989. Vybrala jsem si studia práva a v září tohoto
roku nastoupila na právnickou fakultu v Praze. Netušila jsem, že jen za pár
měsíců začne sametová revoluce. Se svým smyslem pro spravedlnost
jsem se musela okamžitě zapojit. Byla jsem členkou studentského stáv-
kového výboru a věřila v lepší společnosti.“
Říká hned v úvodu našeho rozhovoru, vzdáleného od popisovaných
událostí celých dlouhých 25 let. Máme možnost s odstupem reka-
pitulovat, jestli se její původní očekávání naplnila.
„Když se ohlédnu zpět, tak z nás studentů tehdy nikdo nepředpokládal, jak
hluboce bude dnešní společnost demoralizovaná.“
Vysvětluje své zklamání hlavně nad úrovní naší politické reprezen-
tace, rozkrádání státního majetku, frustrace lidí z toho všeho a ne-
dostatku hodnot ve společnosti.
„Tenkrát jsme si naivně mysleli, že západ a jeho kulturu brzy doženeme, že
budeme velmi brzy vydělávat stejně jako Němci.“
KANADA
Po škole, v nové svobodné době, odjela za novými zkušenostmi
do Kanady. Rok tady studovala a mezitím navázala úzké kontakty
s českým velvyslanectvím v Ottavě. Jejích schopností si všiml i sám
pan velvyslanec a nabídka na spolupráci na sebe nedalo dlouho čekat.
„Ve svých 25 letech jsem prošla asi tříměsíčním proškolováním do di-
plomatických služeb a dostala diplomatický pas. Začala jsem dělat kon-
zulku na českém velvyslanectví, což byla skvělá škola života, za kterou
jsem vděčná.“
Nakonec zůstala v této funkci další čtyři roky a měla tak jedinečnou
příležitost poznat, jak kanadská společnost funguje. Srovnání s tou
českou pro nás nevyznívá vůbec příznivě.
„Kanadská politická reprezentace je na úplně jiné úrovni, morálně je výše,
mají respekt k právu, dodržování pravidel. V době, když jsem tam byla,
tak se provalilo na starostu Ottavy, že má milenku. Do 14 dnů odstoupil
a uznal, že pro člověka, který má společenský statut, je to nepřijatelné.
Tady je to naprosto normální.“
A na téma státu jako servisní instituce pro své občany dodává:
„Státní úředníci jsou naprosto hrdí na to, že pracují pro ten úřad, berou to
jako službu kanadskému státu. U nás je stát vnímán skoro jako nepřítel,
který jen odebírá lidem peníze, které si pak politici a úředníci rozkradou.
Podnikatelé v Kanadě placení daní berou jako občanskou povinnost a váží
si toho, že jim stát umožní ten byznys tam mít.“
Vidí také velký rozdíl v chování lidí.
„V Kanadě, když se někdo na něčem s druhým domluví, tak to platí.
Lidi si tam nezávidí a mnohem více respektují jeden druhého. V Česku
byli všichni tlačeni žít v průměru, v rovnostářství a když někdo vynikal,
tak to bylo k jeho neprospěchu, tady jsou, myslím, kořeny dnešního
stavu u nás.“
Dává nám také zajímavý pohled na způsoby jednání národnostních
komunit.
„Tenkrát jsme si naivně mysleli, že západ a jeho kulturu brzy
doženeme, že budeme velmi brzy vydělávat stejně jako Němci.“
36
