„Komunita česká v Kanadě fungovala
úplně jinak než třeba polská, která je
soudržná, slaví spolu, stýkají se spolu,
pomáhají si. U Čechů ta soudržnost roz-
hodně nebyla. Chybí nám také národ-
ní hrdost.“
Tady se ozývá její potřeba po sou-
držnosti, kterou tak dobře znala ze
své původní rodiny. Její rodiče spolu
žijí celý život, rodina spolu drží, na-
vštěvují se, pomáhají. Přirozeně si
přeje, aby to tak bylo i jinde, ale život
jí ukazuje pravý opak. Navíc přichází
další zklamání. Poznala, jak funguje
prostředí české diplomacie a byla
z toho rozčarovaná.
„V diplomatické kariéře jsem se rozhod-
la nepokračovat, když jsem poznala, jak
se chovají někteří čeští diplomaté k sobě
navzájem, jak se politikaří na minister-
stvu zahraničí a funkce nedostávají ti
nejlepší, ale průměrní, když jsem viděla
ty delegace, co přijížděly do Kanady, lidi z parlamentu, ministerstev, jak
jim chyběla pokora, jak byli jazykově nevybaveni, člověk se musel stydět.“
SMRT MANŽELA
Ještě v Kanadě se potkala se svým budoucím manželem pracujícím
proOSN. PonávratudoČech sedali dohromady anakonec v roce1999 se
také vzali. On byl o 11 let starší a imponoval jí svými zkušenostmi. Čas-
to byl vysílán na nejrůznější dlouhodobé mise. Nejprve do Angoly, pak
doBosny. Byl to takový vztahna dálku. Na vytvoření rodiny nezbýval čas.
Děti, po kterých toužila, nepřicházely. Když už všechno vypadalo dobře,
manžel byl zpět, společně postavili dům, přišla nečekaná pohroma.
„Manžel vážně onemocněl, našli mu nádor na mozku, bylo to s ním horší
a horší, po dvou letech skončil na vozíčku, starala jsem se o něho a přitom
chodila do práce. Pak zemřel a já zůstala sama.“
Sen o rodinné soudržnosti se rozplynul. Na světě byla další ne-
spravedlnost.
ZKLAMÁNÍ, KTERÉ POSÍLÍ
Když je k nám život nemilosrdný a přináší těžkosti, máme jen dvě
možnosti. Tu negativní, že se trápíme v nekonečné bolesti, nebo
pozitivní, že se nad to povzneseme a bereme jako příležitost něco
nového tím pochopit. Eva volila příležitost.
„Mnohokrát jsem byla v životě zklamaná, ale bojuji. Zklamání mě posílilo.
V souvislosti se smrtí manžela jsem si vyzkoušela sama sebe, jak v urči-
tých životních situacích funguji, musíš mít sílu věci zvládnout a nezhroutit
se. Uvědomila jsem si, že člověk musí myslet sám na sebe, měl by si uvě-
domit, že tady může zůstat úplně sám, neměl by svůj život fundamentálně
spojovat s někým. Začala jsem se více starat o své zdraví duševní i fyzic-
ké, nyní znám jeho hodnotu. Mnohem více jsem si začala vážit těch úplně
obyčejných okamžiků, oprostilo mě to od jakékoli materiální touhy. Když je
člověk takto nemocný, tak je ti úplně jedno, jestli máš tři Mercedesy nebo
nemáš. Je třeba si užívat každé chvíle a mít radost z maličkostí. Začala
jsem si více vážit lidí, které mám kolem sebe, a času, který s nimi můžu
trávit. Usmívat se na svět.“
To, co prožila, jí přineslo i další cenné dary, kterými by asi jinak ob-
dařena nebyla.
„Díky všem těm situacím jsem mohla poznat řadu skvělých lidi, kteří mi
pomáhali a stali se mými přáteli, které bych jinak nepoznala. Mít někoho
vedle sebe, moci se na něho spolehnout, to je velká hodnota. Člověk si
uvědomí sílu přátelství a partnerství mnohem intenzivněji.“
A právě hodnota přátelství je v našem klubu na prvním místě a sil-
ně proto rezonuje s tím, co Eva hledá a potřebuje.
„Já díky tomu, co jsem prožila, si můžu význam přátelství naplno uvědo-
mit, má to pro mě obrovský význam. Z tohoto pohledu oceňuji ducha klu-
bu, to nezištné napojení lidí na sebe a možnost navázat nová přátelství
s lidmi, kteří prostě mají podobně naladěné životní hodnoty.“
Na konec našeho povídání, s poslední sklenkou kvalitního červe-
ného vína, Eva objevuje něco hodně spravedlivého v jinak trochu
nespravedlivém světě.
„Prožila jsem v životě krásné věci, ale také dost bolesti, pořád to vnímám
jako určitou nespravedlnost, ale zároveň mi to dává nenahraditelné po-
znání. Například to, že na žádný vrchol nevedou cesty po rovině a že
každá životní ‚bouře‘ nás nutí se překonávat, učí nás trpělivosti, pokoře
a výdrži a díky ní si mnohem více vážíme slunečných chvil.“
„Mnohokrát jsem byla v životě zklamaná, ale bojuji.
Zklamání mě posílilo.“
37
