Voskový
Ing. Heinrich Homola
• vyrůstal v Německu v rodině českých emigrantů,
• je absolventem university v Karlsruhe v oboru
Podnikáni a marketing,
• pracoval 20 let jako vrcholový manažer, generální
ředitel a předseda představenstva v Německu,
Nizozemsku a České republice (Procter & Gamble,
Coty, Vitana), před šesti lety vyměnil manažerskou
karieru za vlastní podnikání a stal se koučem.
Zároveň si založil vlastní baletní školu,
• před rokem přijal pozici generálního ředitele muzea
voskových figurín Musée Grévin v Praze,
• ve volném čase přednáší marketing na několika
vysokých školách,
• má rád automobilové veterány a své dva psy.
král
cítit takové chvění, že mi v břiše začne kručet,
začnu analyzovat, jestli už není čas zase něco
změnit. Když se ohlédnu zpátky, vždycky přišel
ten pocit, žádná etapa, co jsem prošel, nebyla
předem naplánovaná.“
Břicho ho vede životem různými úskalími
a nedá se říct, že vždy způsobem, jaký by
si on sám představoval. Někdy je nahoře,
a pak přijdou věci, které bolí. Je to rozkmita-
ná sinusoida stále se opakující. Možná kdyby
dal víc na svůj racionální úsudek, mohla by
to být rovná vodní hladina. Ta je pro něho ale
příliš statická, neměnná, možná trochu za-
páchající. Popisuje svoji situaci slovy:
„Ani nevíš, jak často si říkám ‚Homolo, jsi idiot,
promarnil jsi život. Kdybys tehdy dělal to samé,
jako to děláš u výrobků, to znamená plánoval,
ustanovil dílčí milníky, rozmyslel strategii, takti-
ku, kdybys to udělal u sebe, tak bys byl dneska
bohatší, žil bys jinak, neměl bys za sebou pády
na hubu.‘ Ani nevíš, jak často pochybuju, jestli
jsem ten svůj život žil správně.“
Jenže nemůže jinak, jde za tím, co cítí. Kdyby
dělal kompromisy, neprošel by tím, čím mu-
sel a neměl by možnost ve svých kotrmel-
cích najít pravdu svého života. Nepochopil
by spoustu věcí a nikdy by v překonávání ob-
tíží nenašel sílu. Intuice ho vede spolehlivě
a sám k tomu říká:
„Každý pád je dobrý, pokud najdeš sílu vstát.
Chyba není padnout, chyba je zůstat ležet.
Já jsem se svou cestou spokojený. Dále než
za horizont tří měsíců nekoukám, snažím se
být otevřený tomu, co přijde. Dost mi dala kni-
ha Alchymista od Paula Coelha. Je tam jedna
epizoda o tom, že čím víc hledáme něco, tím
více jsme slepí, a přitom řešení leží před námi,
ale my to nevidíme. Je to vidět třeba na příkla-
du hledání ideálního partnera. Čím víc si ho
umím nadefinovat, výšku, barvu očí, velikost
bot, tím méně ho můžu pak najít. Čím víc je člo-
věk otevřenější a nedefinuje, co přesně chce,
tím větší má šanci to najít.“
Život po padesátce
Heinrich Homola si momentálně užívá své-
ho zralého věku. Jak sám říká, cítí se maxi-
málně dobře a už nepotřebuje každoden-
ní závody o sebeprosazování se, jak je to
vlastní o dvacet let mladším třicátníkům.
Takové závodění už má za sebou. Sice ho
baví bojovat a vyhrávat, ale ke své sebedefi-
nici to nepotřebuje. Spíše s nadhledem pře-
mýšlí o mnohem důležitějších souvislostech
a jeho břicho se opět ozývá:
„Bojím se, že momentálně sjíždíme jako lidstvo
stále více do situace, kde by to mohlo špatně
dopadnout. Svět se začíná rozpadat ve svých
hranicích z druhé světové války, a to nevěs-
tí nic dobrého. Začínám v břiše cítit nervozitu,
nepokoj, netrpělivost, že bych si měl rozmyslet,
co teď udělám, než bude pozdě. Být na to při-
pravený, nastavit si pár kolejí a věcí, kdyby se
muselo jednat rychle.“
Doufejme, že se jeho intuice tentokráte mýlí
a lidé najdou správná mírumilovná východis-
ka. Není připustné, aby Prahou prošel nějaký
válečný požár a spálil úsilí generací lidí, kteří
se snažili v našem prostoru o to nejlepší. Že
by mohlo být horko i všem voskovým ce-
lebritám, je také jasné. Byla by škoda o těch
80 velikánů z muzea Grévin přijít.
Kde nabrat sílu
Každý vysoce postavený manažer vydává
své nejlepší schopnosti v zájmu dosaže-
ní podnikatelských cílů a to stojí spoustu
energie. Musí někde brát, někde se dobí-
jet a dostávat se do rovnováhy. Jak to dělá
Heinrich Homola?
„Dostávám sílu z mého okolí a hodně, a to mo-
hou být stromy, lokality, mí dva psi nebo lidé.
Četl jsem jeden článek od nějakého vysokého
manažera Microsoftu, že se snaží si uvědomit,
když jde ráno do práce, aby večer, až se vrátí,
měl více energie, než měl ráno. A to se mi tady
v Grévin muzeu momentálně daří. Přijdu večer
domů a mám víc energie, než jsem měl ráno. Je
to skvělé, tahle práce mě prostě baví. Hodně mi
jde o to, aby muzeum fungovalo a šlo nahoru.
V této věci je moje břicho úplně v klidu.“
TIP
NA VAŠI
FIREMNÍ
AKCI
41
