Od pořízení pozemku až k dokončení domu ubíhá dlou-
hých 8 let příprav a následné stavby, která je zkolaudo-
vaná v roce 1929. Pro srovnání, vila Tugenhat v Brně byla
postavena v roce 1930. Vedlejší pozemek kupuje jeho
bratranec Max Fischl, společník jeho společnosti a staví
zde také vilu.
Pan Fischl byl velmi zdatný obchodník s vínem, které
nakupoval převážně na jihu Evropy, o čemž svědčí zá-
znamy v jeho pase. Jeho cestovní nasazení z doby první
republiky je obdivuhodné. Pokud chtěl člověk tehdy
vycestovat, musel mít řádně zaplacené daně, jinak měl
smůlu a úřady ho nikam nepustily.
V roce 1933 v době zuřící
hospodářské krize se společnost
pana Fischla spojuje s konkurencí
a vzniká jednička na trhu Tauber
a Fischl, spojené vinné sklepy.
V roce 1934 pan Fischl přichází s inovací a chce vyrábět
míchaný alkoholický nápoj s příměsí sodové vody. Sežene
všechna možná povolení a po strastiplné pouti se mu po-
daří uvést produkt na trh. Je v této věci úspěšný, stejně jako
v ostatních oblastech své obchodní činnosti.
V roce 1938 pan Tauber vystupuje ze společné firmy
a prchá před hrozbou nacismu z Československa. Rodina
Fischlů bohužel zůstává, což se jí následně stává osudné.
Ale k tomu se ještě dostaneme.
Kromě rodiny a širokého služebnictva žije ve Fischlově vile
také pes. Zmínky o něm se v archivu dochovaly jen proto,
že v letech 1932 až 1938 čas od času někoho pokousal
a pan Fischl se musel o takto zraněné lidi postarat.
V protokolu z 13. 9. 1939 pan Fischl uvádí: „Můj pes,
který podle lék. vysvědčení je úplně zdráv, je nekousa-
vý, pere se však se psy. V den, kdy byla paní Sterzlová
pokousána prý mým psem (nebyl jsem u toho), byl pes
nejen na šňůře, ale měl i košík. Se Sterzlovou jsem vy-
rovnán, pojišťovna jí zaplatila 1800 K. Pes rozhodně není
kousavý, též ještě nikoho nepokousal.“ Tedy až na zří-
zence čistící stanice pana Štekra v roce 1932 a Marii
Lerchovou, služebnou v roce 1934.
V únoru 1939 žádá rodina Fischlů o vystěhování. V březnu
okupují nacisté zbytek Československa a naděje na únik se
snižuje. I nadále věří tomu, že to nebude tak zlé a že jakožto
rodině poctivého obchodníka jim nic nehrozí.
V roce 1940 se rodina z prostorné vily nuceně stěhuje
na Vinohrady do malého bytu 1+1. V roce 1941 pan Fischl
povinně odevzdává vůdčí list – řidičský průkaz a posled-
ní dochovaná zpráva je z ústřední kartotéky – správy
transportů. Odjíždí nejprve do Terezína a dále do Malého
Trostince v Bělorusku.
Fischlovi zahynuli ve vyhlazovacím
táboře Malý Trostinec v Bělorusku
hned po příjezdu v srpnu 1942
pravděpodobně v „Gaswagen“,
tedy v mobilní plynové komoře.
Manželé Fischlovi měli syna Harryho a dceru Margot, která
bohužel zahynula s nimi. Syna Harryho ochránilo v první
fázi před transportem v letech 1942–1944 jeho první man-
želství s Němkou, se kterou se později rozvedl. Nakonec
byl také deportován transportem 4. 2. 1945 do Terezína.
Naštěstí byl s příchodem sovětské armády osvobozen.
V roce 1946 se Harry Fischl, jako velký vlastenec, pře-
jmenoval na Vltavský. Během války se seznámil se Ště-
pánkou, kterou si později vzal a uprchl s ní v roce 1949
před komunisty na západ. Zbytek života prožili v Austrálii,
kde paní Štěpánka žije v Sydney a těší se dobrému zdraví.
Harry před několika lety zemřel, v roce 2013 by oslavil
100. narozeniny.
V letech 1940–1945 vila slouží německým generálům.
Po válce se Harry Fischl vrací z Terezína, získává majetek
zpět do vlastnictví a následně, po únorovém komunistic-
kém puči, ho opět ztrácí. Po útěku majetek zabavuje stát.
V letech 1957–1991 vila slouží jako rezidence Kubánské-
ho velvyslanectví a následně po sametové revoluci Harry
Fischl (Vltavský) získává vilu v restituci zpět.
Připravil: Jindřich Ertner / Foto: archiv města Prahy
51
