Připravil: Lukáš Vácha / Foto: autor
Ženou nás
nízké úroky
do
netušených rizik?
Sedmiprocentní výnos při pětiprocentní inflaci snášíme totiž
subjektivně lépe než tříprocentní při jednoprocentní inflaci, což
je mimochodem jeden z faktorů, proč je extrémně nízká inflace
nebo dokonce deflace považována za takového strašáka. Tento
ne příliš racionální rys lidské psychiky žene některé dosud velmi
konzervativní investory do náručí rizikovějších strategií. Veřejné
akciové trhy jsou v těchto případech cílem pouze částečným.
Aktuální výšiny řadu potenciálních akcionářů odrazují a poukazy
na fakt, že valuace většiny akciových trhů se pohybují poblíž svých
historických průměrů, v případě rozvíjejících se trhů dokonce pod
nimi, už běžné publikum příliš nevnímá. Naopak, podle omšelého
rčení „nikdo vám nedá to, co my vám můžeme slíbit“ se pozornost
ubírá k nástrojům proklamujícím na dnešní dobu aspoň trochu
zajímavé nominální a pokud možno pevné zhodnocení.
Na trhu se tak objevují podřízené dluhopisy řady developerů,
které investory lákají k poskytnutí v podstatě akciového kapitálu
s neomezenou možností ztráty za úrok 4–6% p.a., před pár lety běžný
u kvalitních státních dluhopisů. Dalším zajímavým fenoménem je
móda investování do některých typů alternativních aktiv s objektivně
velmi obtížně zjistitelnou hodnotou, avšak zato se „sexy“ příběhem.
V kurzu jsou tak rezidenční nemovitosti, umělecké předměty,
podíly v začínajících firmách, tzv. start-upech, nebo dokonce vína.
U všech těchto investic zjistí majitel jejich skutečnou hodnotu
až při konečném prodeji na trhu. Často si dopředu neuvědomuje
ani transakční náklady na jejich správu a držení. I v případech
složitých tržních situací tak může žít ve sladké nevědomosti
a nemusí se stresovat, jak hodnota jeho investice kolísá.
Poměrně vysoká poptávka po těchto nástrojích značí, že si řada
investorů není schopna vyhodnotit zmíněná specifika těchto typů
investičních aktiv, pořizují je ve slepé vidině proklamovaného
výnosu a podhodnocují při svém rozhodování příslušná rizika.
Nechci případné zájemce zrazovat. Především, alternativní
aktiva jsou svébytnou součástí každého diverzifikovaného
portfolia, protože jejich zhodnocení nesouvisí s finančními
trhy. Pomáhají tak „vyhlazovat“ výsledky portfolia, kdy se jim
daří nebo nedaří v jiných okamžicích než ostatním součástem
a zlepšují tak jeho celkové parametry. Určitě je ale nelze
vnímat jako náhradu kvalitních obligací a nástrojů peněžního
trhu. Fakt, že rizika s alternativními investicemi spojená
nejsou na první pohled vidět, neznamená, že neexistují.
Veřejně neobchodované nástroje, tzv. „private placement“, byť
s „fixním“ výnosem, mohou nezkušeného investora zmást ještě
více. Jejich hodnota není stanovena trhem nebo podložena
skutečnými nákupy či prodeji a potenciální kupec tak nemá
jednoduché vodítko k posouzení, zda je jejich cena fér ve vztahu
k souvisejícím rizikům či nikoli. Může tak sednout na lep
emitentovi, který chce své často rizikové aktivity financovat
levným „nevědoucím“ kapitálem. Určitě tomu tak není ve všech
případech, nicméně případný zájemce se zde musí mít na pozoru,
protože je vystaven dalšímu typu rizik, který v souvislosti s veřejně
obchodovanými nástroji nebo investičními fondy nezná.
Jako obvykle, jednoduchá řešení neexistují. Nenechme se
současnou situací zviklat a nebuďme naivní, že objevíme
investorský „svatý grál“. Každé investování je spojeno s riziky, a ta
by měla odpovídat jejich předpokládanému výnosu. Rozumný
investor nesází vše na jednu kartu, byť by byla ta nejvyšší. Nízké
úroky jednou vzrostou, jako už mnohokrát v historii, a není
příliš moudré se kvůli nim vystavovat zbytečným rizikům, která
nejsou podložená adekvátním výnosovým potenciálem.
Dnešní investor to má těžké. Výnosy do splatnosti bonitních dluhopisů a depozitní sazby
se stále houževnatě drží nezajímavých minim a akciové trhy zase historických výšin.
Většina investorů se přitom orientuje spíše podle nominálního, nikoli reálného výnosu.
Lukáš Vácha,
obchodní ředitel,
privátní a institucionální klientela
Conseq Investment Management, a. s.
54
