zvolení. Takový prezident byměl být příklademmoudrého jednání, odol-
ný všemsoukromýmzájmům, tmelícímprvkemv roztržkách, potíračem
blbých nálad, pevně hledícím státníkem k západnímu hodnotovému sy-
tému, oporou demokratických principů a odhodlaným obhájcem všeho
správného pro českou společnost.
4. Veřejnosti sloužící politici a státní úředníci
Složitost moderní doby si vyžádala pravidelné vysílání zástupců lidu
do legislativní továrny, které se říká Parlament. Jejich úkolem je vtěs-
nat a odhlasovat do paragrafové mluvy všechno společenské dění.
A protože se toho děje opravdu hodně a oni nestíhají, vytvořili si lidé
další výrobny – ministerstva. Hlavou tady je vždy jeden z lidu, který velí
tisícům „držsisvojížidli“, což jsou tzv. státní úředníci. Všichni sedí v pěk-
ných historických budovách, oceňují volné pracovní tempo a absolutně
nesnášejí změny. Je až s podivem, že tahle neefektivní továrna a všech-
ny pomalé výrobny, nakonec vyprodukují tak neuvěřitelné množství
nařízení a norem. Nakonec jich je tolik, že se v tom nikdo nevyzná. Čistý
tok paragrafů, který by měl pozitivně regulovat společnost, je zahalen
legislativním dusivým smogem.
Provoz těchto ústavních továren není vůbec levný. Aby si lid tuto službu
mohl pořídit, musí každý jedinec střádat korunku ke korunce a to do-
cela zvláštním způsobem. Z každého upečeného a prodaného rohlíku
a všech zobchodovaných věcí a služeb dá pětinu ceny stranou. Také
z toho, co si každý z nich vydělá, oddělí podobnou část a dá pečlivě
do kasičky. Když prodává svůj dům, také dá něco stranou. Cokoliv dělá,
vždy dá něco stranou a pak převede do společné státní pokladny. Lidé
jsou uvědomělí a služba veřejné správy pro ně tak nepostradatelná, že
téměř půl roku pracují, jen aby si ji mohli dopřát. Málokdo si uvědomí,
že to je jejich nejdražší služba v životě. V průměru za ní každý zaplatí
120 000Kč ročně.
Pak ale dojde k zvláštní věci. Po poměrně krátké době, si vyslanci lidu
popletou své role. Zapomenou na to, že si je lid najal ke svým potřebám
a nabydou přesvědčení, že jsou vyvolení k vyšším cílům, uvěří ve vlastní
jedinečnost a lidu začnou diktovat svojí vůli. Často se bohužel stane, že
to lid tupě přijme a domnívá se, že to je tak správně. To zpětně utvrzu-
je vyslance ve své důležitosti a jejich arogance nabírá na síle. Postupně
utahují kohouty svobod a mění ustálené poměry v diktaturu. Je tak ro-
zehráváno absurdní divadlo, kde jsou všichni vtaženi na jeviště a stávají
se herci.
Řešením je poodstoupit do publika a podívat se na to, co se právě hraje.
Čemu zatleskat a co vypískat. Pokud si vyslaní zástupci spolu se stát-
ními úředníky myslí, že lid je jim k službám, spletli si století. Je to právě
naopak. Oni jsou ve službě lidu, jsou jímplaceni amusí semu zodpovídat.
Lidé by měli bedlivě sledovat, kdo z jejich zástupců slouží jim a kdo jiným
bratrským skupinám. Od politiků i úředníků musí být vymáhána služba
ve veřejném zájmu, všechno jiné je nepřijatelné.
5. Novináři trubači dobrých zpráv
Negativní atmosféra ve společnosti je dlouhodobě přikrmována médii,
která více než ušlechtilý obsah, šíří strach a snaží se zobchodovat emo-
ce. Na odbyt jdou hrůzostrašné zprávy, zatímco úspěchy leží někde bez
povšimnutí na skladě. To co by v seriózním západním tisku bylo malými
písmeny na třetí stránce, u nás se vyjímá na titulní v křiklavých barvách.
Novináři pod tíhou svých hypoték provádí své řemeslo, vydavatelé
požadují zisky. Mediální bestie nehledí na své oběti. Jsou jimi milióny
čtenářů, posluchačů, diváků. Mediální prostor je zaplaven strachem,
neúctou, podvody, krachy a kdo ví, jakým balastem ještě. Nejzhoubnější
na tom je, že lidé nakonec uvěří, že svět takový doopravdy je, což samo-
zřejmě není.
Realita kolem nás je plná úplně všeho. Každý má svobodu volby. Jakým
směrem kdo zaměří svojí pozornost, taková realitu mu vznikne. Proto
bychom se měli snažit vnímat pozitivní věci kolem sebe, všímat si tvo-
řivých lidí, přát jim jejich úspěch. Obdivovat krásy přírody, zahledět se
do rozjasněných nevinných dětských očí, být dojatí obyčejným lidským
soucitem. Věřit tomu a přesvědčovat se o tom, že lidé jsou ve své pod-
statě dobří. V takovém nastavení vidění světa si vytvoříme správnou
realitu, plnou nádherných barev. Černou nechť sdílí jen ti, kteří ještě po-
třebují v těchto nízkých tónech rezonovat. Tímto přístupem vymažeme
negativní zprávy z prvních stránek. Nikdo už o ně nebude stát. Novináři
se přizpůsobí a stanou se posli dobrých zpráv, jejich hypotéky se možná
nejprve zachvějí, ale zvládnou to. Atmosféra se promění.
Závěr
„Naše země vykvetla“, možná by dnes řekl VáclavHavel a zároveň by do-
dal: „Ale vzrostlo i množství škodlivého plevele. Proto nasaďme účinné
pesticidy na naši lhostejnost a nechme v nás vyrůst odpovědnost k péči
o naši nejdůležitější zahradu, kterou je liberální demokracie a plevel
i s kořeny vytrhejme“.
Komenský snil o návratu vlády věcí lidí k nim samým, Havel lidem řekl,
že svoji vládu už mají, ale v průběhu času se ukázalo, že lidu vládnou jiní.
Mile se usmívají z televizních obrazovek a říkají, že to za ně odmakají.
Posílají vědomě lid do nečinnosti, pasivity a planých nadějí. Moudří vládci
by dělali pravý opak. Vtahovali by všechny do společného díla se slovy
„Nestíháme, přijďte nám pomoct“. Je čas předat vládu tam, kam patří.
Těm, kteří si službu vládnutí objednali, tvrdě za ni platí a kteří jediní na ni
mají právo.
Podnikatelé vstávejte! Elity mluvte! Prezidenti buďte příkladem! Poli-
tici a státní úředníci služte! Novináři pozitivně vytrubujte!
13
