Pět priorit
Čas šel dál. Malé české podnikatelské hřiště bylo vykolíkováno a do první
ligy se postupně dostaly silné česko-slovenské týmy, vedené ostřílený-
mi borci, většinou s estébáckou průpravou a vyvinutým smyslem pro
faulování, jako cesty k vítězství. Záznamy o jejich žákovských začát-
cích byly důsledně skartovány, aby jejich bílé nažehlené límečky mohly
důvěřivě ozařovat nic netušící, konzumu si užívající lid. Bohatství týmů
utěšeně rostlo, všechno šlo jako po másle. Občas se jim do cesty k mi-
liardám připletli nezkorumpovaní sudí, kteří chtěli pískat podle pravidel
svého svědomí, a to nemohli připustit. Kmotrovsky si koupili politiky,
získali soudce a státní zástupce, zaplatili klíčové policajty, vytvořili své
soukromé bezpečnostní složky a podmanili si média. První i druhá vlna
privatizace byla jen malým záchvěvem v novodobých vodách české
kotliny ve srovnání s privatizací státu, kterou právě provedli. Dílo bylo
dokonáno, dohody mezi lídry pěti či šesti mančaftů učiněny, pravidla
nastavena, pláště odhozeny. „Za minulost v náručí StB se není třeba
stydět, dost bylo našeho ponižování“, vzkázali všem do jejich časem
otupělých myslí.
Momentálně se nalézáme v jakési předfinální fázi. Jsme svědky trans-
formace původních nájemních vrcholových manažerů státu, kteří jsou
střídáni přímo hráči oněch šesti týmů, přičemž otěže státní exekutivy
bere do svých rukou sám jejich velký kapitán. Nastrčené loutky z plaká-
tů, které se staly jen užitečnými volebními idioty, mizí jedna za druhou.
Smráká se a hrozí námneradostné finále. Říká semu diktatura. Hlediště
jsou plná jásajících přisluhovačů a národ opět upadá do hlubokého mar-
notratného spánku. Normalizace II. začíná a vládu práva pohřbívá nová
spravedlnost. Spravedlnost šestero bratrstva.
Poslední nezávislou silou zůstávají podnikatelé. S hlavami vztyčenými
k jejich kreativním cílům, den co den budují své úspěchy a vytvářejí nové
příležitosti.Vzápaludosaženíconejlepšíchrozvahovýchčísel,nerozváž-
ně přehlížejí dění kolemsebe. Jejich jedinýmpřáním je, aby je zkostnatělá
a úspěchy jim nepřející instituce, které se říká stát, nechala být a neza-
těžovala je nesmyslnými legislativními, od reality odtrženými regulemi.
Možná mají ještě jedno nevyslovené přání. Určitě by neodmítli podě
„Naše země nevzkvétá“, prohlásil před šestadvaceti lety Václav Havel a určitě měl pravdu.
Český národ seprávěprobouzel z umělého rudého spánkudo šedé skutečnosti. Nadšení ze
vzkříšení do svobodných časů postupně vystřídala blbá nálada. Havel si vzal na Hrad svojí
pravdu a lásku a kmoci se dostali lživí, nenávistní a narcistní psychopaté v čele s Václavem
Klausem. Jejich nulová vnitřní integrita jimnemohla zabránit v rozprodání veřejného zájmu
zájmům obchodních bratrstev reprezentovaných podivnými bílými koni, jako byl Viktor
Kožený a mnozí další. Pod pláštíkem erudovaných odborníků z Harvardu, operovali bývalí
agenti StB jako sršni na kusu šťavnatého masa. Země se divoce zprivatizovala a zůstala
divná pachuť zlodějiny.
pro Česko
Text: Luboš Drobík / Foto: Archiv autora
11
