Co byste řekl na adresu našich politiků?
My bychom vlastně o politicích asi vůbec
neměli vědět. Plným právem se domáháme
toho, aby pracovali naplno a naprosto kvali-
fikovaně, stejně jako my, s jediným rozdílem,
že oni své posty dostali právě proto, že
slíbili, že budou slušní a čestní a hlasy od nás
voličů dostali za to, že jsme jim to uvěřili.
Pořád věřím a očekávám, že by nás měli
politici přesahovat intelektuálně a morálně,
a chci to po nich. A samozřejmě, že mě ani
nenapadne, že nebudou dodržovat a ctít
zákony. Pokaždé, když se ukáže, že tomu tak
není, vůbec nevím, jak s tím naložit.
Myslím, že naši politici jsou jen odrazem
národa, jehož průměrné IQ je někde
okolo 100. Dá se potom od nich něco více
očekávat?
Ale tam nemají a ani nesmí být lidé, kteří jsou
průměrní. Musí to být ti nejlepší, nejslušnější
a nejschopnější představitelé všech demo-
kratických politických stran. Od komunistů to
samozřejmě čekat nemůžu. Ale u demokra-
tických stran je to nezbytně nutné. Politika
nemůže být místem pro seberealizaci
hlupáků, sociopatů a psychopatů. Je příliš
důležitá a její důsledky se promítají nejenom
do celé naší společnosti, ale i do zahraničí.
Takoví lidé by tam vůbec neměli být. Jenže
politika je právě pro takovýto typ lidí ideální
platformou seberealizace a boj proti nim
v předvolebních či jiných kláních je nere-
gulérní. Jsou v ohromné výhodě. Nemít
sociální inteligenci, emoce, svědomí, být
chladný, nemilosrdný, manipulativní a hlavně
nezranitelný, jim dává obrovskou převahu,
nevypočitatelnost a ohromný náskok před
normálními lidmi. Dokonce si myslím, že
by adept na důležitou politickou funkci měl
být dlouhodobě vyšetřován a prokáže-li se,
že je sociopat nebo psychopat, měl by být
diagnostikován a následně vyloučen z tohoto
segmentu pracovních příležitostí.
To máte pravdu, vypozoroval jsem, že
politika přitahuje lidi, kteří byli ve svém
dětství nějak zneuznáni, ponižováni, nebyli
chváleni a právě skrze politiku se nevědomě
domáhají úspěchu a uznání. Jenže plné
aplaudující náměstí se v konečném dů-
sledku stejně jednou obrátí proti nim zády
a oni se stejně nakonec uznání nedočkají.
Souhlasíte se mnou?
Takoví lidé jsou deprivanti! Lidé s tímto
handicapem potřebují domazlit, dopiplat,
dohladit, dovychovat, domilovat a také
dostat mantinely. Jenže oni sami to
často nevědí.
Ten Koukolíkův termín „deprivant“ je dost
přiléhavý na celou řadu lidí. Když se třeba
podíváme na Zemana, tak vlastně nikdy
nepoznal otce a vyrůstal s maminkou a ba-
bičkou. Něco podobného měl i Klaus, kde
byla jeho dominantní matka. Ten mužský,
vyzrálý a moudrý vzor oni nikdy nezažili
a určitě jim to musí celý život chybět.
Pak se chovají, jak se chovají a člověk se
musí někdy stydět, ale může za to jejich
chybějící otec.
Já bych této zemi hrozně přál dospělé, vzdě-
lané a moudré lidi, kteří s plnou odpovědnos-
tí, lidskostí, charakterem, shovívavostí, ale
i nezbytným humorem obětují aspoň na čas
to nejlepší ze sebe této zemi a ego v pejora-
tivním slova smyslu pověsí na hřebík.
Nedávno jsem přemýšlel o tom, jak mě
občas iritoval pan Hájek s panem Jaklem,
kteří patřili k těm nejbližším a zároveň
nejfrekventovanějším spolupracovníkům
bývalého prezidenta Václava Klause. Jak
často jsem při jejich prezentacích pociťoval
kvůli jejich egu adrenalin a občas i propadal
pocitu malověrnosti. Když opustili veřejný
prostor, víceméně se mi ulevilo. Jaké však
bylo mé zděšení, když se vedle stávajícího
prezidenta Zemana objevili další dva
výtečníci, pan Mynář s panem Ovčáčkem.
Už nejméně stokrát jsem se v duchu panu
Jaklovi s panem Hájkem omluvil. Ten nejen
intelektuální propad mezi oběma dvoji-
cemi je obrovský. Kdybych byl delší dobu
v nějakém ohraničeném v prostoru s těmito
dvěma muži, zabil bych se.
Já se snažím dívat se na to optimisticky.
Možná si potřebujeme sáhnout až
na dno, abychom si pak zvolili někoho,
jako je Kiska na Slovensku. Uvidíme, jak
příští prezidentské volby dopadnou. Ale
pojďme o kousek dál. Určitě sledujete
situaci v českých médiích. Jak byste to
Ondřeji okomentoval?
Vím, že média včetně bulváru měli ještě
v nedávné minulosti v rukou hlavně cizinci.
Ti si sem přišli vydělat peníze. A to také
udělali. Dobře prodali a pak zase zmizeli.
Většinu tištěných médií mají dnes v rukou
lidé, kteří se ale rozhodli v této zemi se svými
rodinami žít a vychovávat tu děti. Divím se
proto, že ještě nenastala doba, kdy noví
majitelé klíčových médií – pánové Babiš,
Křetínský, Soukup, Porybný, Bakala… – ale
i těch menších, nezačali zásadně přispívat
k dlouhodobé kultivaci naší společnosti.
Primárně už jim totiž nemůže jít jen o zisk,
ale i o místo, kde žijí jejich děti.
Totéž samozřejmě očekávám i od úspěšných
podnikatelů, totiž že budou investovat
do společnosti, a to především do kultury,
vědy, aplikované vědy a školství a přispívat
na dobročinné účely.
Myslím, že nelze očekávat od těch lidí, co
jste vyjmenoval, že by najednou procitli
a začali kultivovat společnost. Lidi jsou pro
ně důležití jen z hlediska jejich obchodních
zájmů a média jsou pro ně jasně
vlivovou záležitostí.
Naštěstí tady máme ještě spoustu kvalitních
novinářů a mohla by vzniknout nějaká
platforma, na které se takováto témata
otevřou, a to nejenom proto, že je tady čím
dál více lidí, kterým to není jedno, které to
štve a trápí. Médiím, zejména bulvárním,
kterých je bohužel v České republice většina
a mají obrovskou čtenářskou základnu, by
také určitě prospěla novela zákona, která by
9
