To jsou stejně neuvěřitelné paradoxy, že Vás komunistický režim ne-
přímo přivedl na česká i světová pódia, a pak Vám jako prémii poslal
agenta StBMoravce, díky němuž jste pak měla vytoužené dítě.
No ono je to spíše toumojí neústupností, než tím režimem. Já jsemdlou-
ho nechápala, proč mne to mé tělo u toho prvního těhotenství zradilo.
Chtěla jsem to za každou cenu napravit. Tak jsem to napravila s tímMo-
ravcem a od té doby jsem věděla, že už by se mnou nehnulo nic. Lidé
se ptali, zda se nechci vrátit ke zpívání, jestli se mi nestýská a já jsem
jim říkala, že co mám Káťu, tak ani náhodou. Já jsem skutečně do toho
zpívání už nechtěla jít.
Nicméně jste zpívat zase začala a to je pro nás dnes všechny dobře.
Když jsme se dostali až ke dnešku, jak reflektujete dnešní dobu?
Já to reflektuji z toho globálního hlediska. Máme tu rizika, jako je Ukrajina,
Islámský stát, teď tu máme ty jednotlivé teroristické bojůvky. Pozoruji, že
v tom evropském společenství, že jsou všichni tak úzkostliví, aby neudě-
lali něco, co by nebylo korektní. Prostě nejsou vůbec zvyklí něco rezolutně
prohlásit a jít si za tím. Já vím, že se říká, že politika je jaksi uměnímožného,
umění kompromisu, ale kompromisy také jen odsud podsud a pak užmusí
nastat řešení. V tom jsou evropští politici slabí. A co se týká našich politiků,
tak ti by se měli jasně přihlásit k západním hodnotám a západní orienta-
ci. Oni o tom sice mluví, že je sdílíme, ale to jsou opravdu jen kavárenské
řečičky, když vidíme pana prezidenta, jak dělá něco jiného. To je potom
strašně důležité pro utváření charakteru celé společnosti, jak jedná hlava
státu, protože když ta společnost vidí, že ten vršek, který ji má reprezen-
tovat, je rozviklaný, tak co by se unavovala, to se všichni raději stáhnou
do chatiček a chaloupek a budou si tampřebírat brambory.
A v téhle pochmurné atmosféře, Vám pak budou vznikat nové písně,
plné důležitých výpovědí a lidé Vás budou chtít vidět v beznadějně vy-
prodaných koncertních sálech (smích).
Ne, to ne, já s tímchci v 75 přestat. Já už se do toho takhle plést nebudu. Ale
zajímavé je to, že já vždycky, když zpívám ty recitály, tak si uvědomím, jak ti
kluci - Zdeněk Rytíř, Pavel Vrba, Jan Schneider, Ivo Fischer a Zdeněk Borovec,
jak v podstatě viděli dopředu, protože ty texty, které já můžu dnes zpívat,
tak ty jsou naprosto aktuální. Přesto si někdy říkám, sakra, ale co já vlastně
dělám, vždyť já jen bavím lidi písničkami, to je strašněmálo. Na jednu stranu
jste oslavován a tleskají váma na druhou si říkáte, že to je opravdumálo. Ale
je to to kouzlo toho jeviště, toho že jste před lidmi.
Ty Vaše písničky jsou nádherné, až člověku běhámráz po zádech, když
slyší ten Váš hlas. Navíc jsou chytré a určitě pro lidi důležité.
To mám tu kliku na dobré autory, to je pravda. Já si ale opravdu někdy ří-
kám, co jsem udělala? Písničky? To je málo. Já děkuji pánu Bohu, že jsem
prožila tu svou první kariéru v těch šedesátých letech, ze které můžu
čerpat ještě dnes a nemusím se o ty písničky bát, že bych neměla co
zpívat na jevišti, co říct. Jak jsem říkala v úvodu, ještě bych také chtěla
napsat o tom všem, co jsem prožila, knížku. Mám už tolik poznámek, že
nevím, kde začít. Chtěla bych si to napsat sama. Zatím o mně furt psali
jen ostatní, kteří si to vytáhli z různých rozhovorů, ale to je něco jiného.
Jen doufám, že se toho dožiju.
Tak to bych Vám určitě přál. Začali jsme náš rozhovor tím, že jsem se
Vás zeptal, čemu jste řekla v životě NE. Pojďme ho zakončit tím, že se
Vás zeptám, čemu jste naopak řekla ANO?
Tak Ano jsem rozhodně řekla tomu, že nemám talent být správná man-
želka, jejíž sukně přikryje všechno. Ano jsem řekla také Chartě …
… a říkáte ANO také tomu dnešnímu Hnutí ANO?
Já všeobecně politickým stranám nic neříkám a politiku nekomentuju.
Bylo mi líto třeba Sobotky, když ho tak podrazili tou lánskou schůzkou,
ale jinak se moc o to nezajímám. Já vždycky řeknu NE, když někdo přijde
a ptá se, proč jsemnešla do politiky. Uvědomila jsem si, že je velmi dobré
připomínkovat režim, pokud máte jiný názor nebo byste tomu rád po-
mohl, tomu nově vznikajícímu režimu, ale říkala jsem si, že do vytváření
té moci bych nešla. Tak jsem řekla opět NE. Tak tady vidíte, jak málo já
říkám ANO. Ale na svatbách jsem ho řekla dvakrát (smích).
V této souvislosti jsem opravdu rád, že jste řekla našemu rozhovoru
ANO, když ho tak málo používáte. Moc za to děkuji a přeji Vám, aby se
Vám ještě dlouhá léta ve zdraví dařilo.
21
