Začněme nejdříve u hodnocení rizik naší men-
talitou. Po roce 1990 rozlišuji tři období. Prvním
z nich je období, kdy se nejvíce jednalo o růst –
tzn., co bylo růstové, bylo automaticky dobré
a v pořádku. Po roce 2007 se začalo více jednat
o stabilitu – tzn., něco už jsme získali a chceme
nyní už růst rozumně, abychom se tím růstem
neohrozili. A v posledních dvou letech se objevu-
je nové téma a to je potřeba bezpečí. Je to velmi
zajímavé. Já když jsem se bavil s moderátorkou
Českého rozhlasu Zitou Senkovou, jaká jsou témata, na která lidi nejvíce
slyší, tak ona říkala, že chtějí vědět něco o Rusku a Ukrajině, o Americe
a o válce. Přitom to slovo válka před dvěma roky skoro nezaznělo a před
třemi bylo neslušné. Je dobré si uvědomit tento posun v mentalitě lidí.
V Cambridge a v Oxfordu zavedli termín „přírodní kapitál“. My známe fi-
nanční kapitál, ať jsou to zisky nebo toky peněz a přírodní kapitál je třeba
půda, atmosféra nebo zásoby podzemních vod. Typickým příkladem je
Indie. Před 20 lety tam bylo mnoho studní hlubokých okolo 8–12 metrů,
dnes je to kolem80metrů. Princip je ten, že když dáme důraz na finanční
kapitál, abychom si ho udrželi nebo navýšili, tak je to na úkor přírodního
kapitálu. Někdy si to můžeme dovolit, protože ty zdroje jsou nahradi-
telné – naprší a zásobníky se obnoví, ale jinde, třeba na poušti se již
neobnoví. Typický příklad může být následující – chceme mít hodně
velká stáda dobytka, stáda pak vypasou všechnu trávu, vytrhají trávu
i s kořínky, pak to rozšlapou, vítr to odvane, zůstane písek a už tamnikdy
nic neporoste. V tomto pojetí to může také třeba být, že část dnešních
migrantů, kteří směřují do Itálie, tak Itálie vlastně platí za to, že tito lidé
přečerpali svůj přírodní kapitál.
Poptávka po špatných zprávách
Nyní bych udělal další krok a mluvil bych o psychologickém kapitálu.
Pravděpodobně skoro všichni pracujeme přesčas, abychom si udrže-
li nějaké nivó, měřené ve finančních prostředcích. Proto jdeme ještě
hlouběji do svých vnitřních zdrojů. Platíme roztěkaností, množstvím
depresí neustále mladších lidí, což je alarmující. Označil bych to za vy-
čerpávání svého vnitřního kapitálu. Přitom ten vnitřní kapitál, tzn.
rozmysl, kreativita a určité povědomí o tom, co se děje ve světě je nej-
více zapotřebí v okamžiku změn. V klasické teorii kolapsu je to tak, že
když máme dost prostředků, abychom se mohli změnit, tak nevěří-
me, že přijde změna nebo je to příliš drastický nebo drahý zásah na to,
abychom do něj investovali. Ale v okamžiku, že vidíme, že bychom se
změnit měli nebo musíme, tak už na to nemáme energetické nebo fi-
nanční prostředky. Když se teď častomluví o depresi, ohrožení či riziku,
tak já se snažím přijít na to, nakolik jsou vlastně vyčerpané zdroje nebo
my samotní. Ty statistiky jsou docela jednoznačné, v USA 70 % mana-
žerů nebaví jejich práce, protože jsou utahaní, atd. Takže dnes máme
větší tendenci zdůraznit zdroje rizik a nebavit se o vlastním vyčerpání.
Je dobré si uvědomit, jak zrovna na tom psychologicky jsme, jaká je
nálada ve společnosti a jak ji čteme – zda z hlediska vnějšího světa,
anebo vlastních nálad a obav.
Já jsembyl poprvé na symposiu o kolapsech v roce 1994, které pořádalo
NATO v tureckém Kemeru, pro archeology a klimatology. Téma bylo Roz-
pad starého světa v 2. tisíciletí př. n. l., zejména následkem vysoušení.
Bylo to velice prorocké, protože se mluvilo o scénářích, které dozrávají
dnes v souvislosti s Islámským státem, se suchem v Sýrii, apod. Tehdy
o tom nikdo nechtěl ani slyšet a člověk má někdy mesiášský komplex,
chce to všem sdělit, ale nikdo to nebral vážně. Dnes je to naopak. Lidé
to chtějí slyšet. Asi je to následkem špatných zpráv z médií nebo díky
tomu, že ty kreativní a pozitivní aspekty jsou hůře viditelné. Celá spo-
lečnost je sice plná pozitivně uvažujících lidí, jsou tu dobré spolky, dobří
starostové atd., jenže to jemediálně nezajímavé a je to tímpádemskoro
neviditelné. Takže teď je poptávka po špatných zprávách. Ono se to také
možná šíří z Ameriky, kde je to záležitost náboženská, protože už i Puri-
táni v 17. století měli proroctví o tom, jak je nutné kultivovat čistou zemi,
svést válku s říší zla. To je doopravdy terminologie 17. století. Proto také
80 % katastrofických filmů pochází z USA. Když tady mívám studenty
Indiáni z kmene Navahů vidí krásu v rozmanitosti plazů. Mají z nich strach, vidí zlé plazy, ale vidí také ty
dobré. Kdyby byli všichni plazi dobří, neznali by zlé a nemohli objevit krásu. Existence zla vedle dobra
je neoddělitelná. Jakým zlům dnes čelí náš svět? Co nás ohrožuje? S jakými riziky se budeme muset
v České republice vypořádat? Zvládneme to? Najdeme správná řešení, abychom i my uviděli krásu?
Pojďme se ponořit do myšlenkového světa Václava Cílka, který měl v Prague Business Clubu o těchto
věcech zajímavou přednášku.
O riziku a kráse
Připravil: Luboš Drobík / Foto: Archiv autora
22
