Ačkoliv byla plně zaměstnaná svou profesí, rodina, přesněji řečeno
její manželství s Jiřím Daubkem, pro ni byly v té době důležitější. Její
o šestnáct let starší muž byl správcem značného rodinného majetku,
k němuž mj. patřily prosperující velkostatky v Litni u Berouna a v Brněnci
na Moravě. Imponoval jí nesporně jak svým vzděláním a mezinárodními
zkušenostmi, tak především tím, že byl ochoten se tohoto všeho kvůli ní
vzdát. V době, kdy ji poznal, byla sice nadějnou, zároveň však stále ještě
začínající zpěvačkou – nebylo by divu, pokud by si představoval, že ji
časem „přizpůsobí obrazu svému“ a učiní z ní paní na svém panství. Stal
se však pravý opak: vlivem četných okolností, včetně těch mezinárodně
politických, se dal naopak on do služeb její umělecké kariéry. Jakkoli
pro muže jeho generace podobné rozhodnutí nebylo snadné, přispělo
nesporně ke zpevnění jejich manželství, které pak trvalo padesát let.
V září 1939, na začátku války, však jejich vztah prošel tvrdou zkouškou.
Proti muži, který si přál zůstat v protektorátě a starat se tam o rodinný
majetek, prosadila Jarmila Novotná, že rodina odejde do USA. Okamžitě
a bez prostředků, které zanechali doma. Pěvkyně se tak sice stala sólist-
kou nejprestižnější operní scény na světě, zároveň se však ocitla v situaci,
kdy musela živit celou rodinu. Hlavní sezóna v MET přitom za války bývala
krátká, trvala šest až osm týdnů, a po jejím skončení byli zpěváci ponechá-
ni svému osudu. Novotná to vyřešila tím, že začala organizovat koncertní
turné po celé Americe. V dalších letech se stala skutečnou transamerickou
koncertní matadorkou; sjezdila Státy nejprve po železnici a s rozvojem
vnitrostátních linek se stala také průkopnicí letectví. Ve svých nejlepších
dobách mívala koncerty až na třiceti různých místech USA měsíčně, což
znamenalo třicetkrát nastoupit do letadla.
Dnes se zdá až s podivem, že Jarmila Novotná všechny cestovní i další ná-
roky své kariéry zvládla a že při maximálnímnasazení, jaké si lze představit,
zůstala na vrcholu tak dlouho, vlastně až do závěru padesátých let. Dokonce
i potom, kdy jí hlas začal slábnout, našla způsob, jak se dál setkávat se svým
publikem: vymýšlela pořady, v nichž vzpomínala na svou uměleckou dráhu
a doprovázela je dílemživýmzpěvem, dílemstudiovými nahrávkami.
Po roce 1945 považovala s mužem za samozřejmost, že se i s rodinou
vrátí do Československa. Zároveň však od přátel, k nimž patřil například čs.
ministr zahraničí JanMasaryk, věděla, že situace doma se nevyvíjí směrem
k návratu k demokratickýmpoměrůmprvní republiky. Potvrdil jí to i zánik ro-
dinného domova a hospodářství v Litni u Berouna: rozvrat, započatý nacisty
(kteří měli za války Liteň v takzvané nucené správě), prohloubili v květnu až
září 1945 vojáci Rudé armády a po nichmístní komunisté: i oni se rozhodli,
že se majetku zmocní, a vlastníka Jiřího Daubka odtamtud vyhnali se zbraní
v ruce. Umělkyně, která za války tak jako žádná jiná přispěla k propagaci
čs. věci v cizině (mj. deskou Písně lidické, kterou nazpívala za klavírního
doprovodu právě Jana Masaryka), zjistila, že ani ona, stejně jakomnozí
jiní kdysi milovaní Češi, není doma prorokem. Ačkoliv se proti vlasti ničím
neprovinila, byl jí vstup do ČSR po roce 1948 zakázán. K prvním soukromým
cestám domů se začala sporadicky odhodlávat až v sedmdesátých letech:
jako soukromá osoba, s minimální shora dopřávanou publicitou. Sametový
převrat pro ni přišel pozdě. Stačila sice vydat například své paměti s názvem
Byla jsem šťastná, přijala různé pocty a přihlížela také rozjezdu společnosti,
která se v názvu zaštítila jejím jménem, společenské satisfakce už se však
nedočkala, zemřela v roce 1994.
Na začátku bylo řečeno, že příběh Jarmily Novotné, jakkoli slavný, není
jen příběhem úspěchu a slávy. Je také příběhemmimořádné pracovní
a životní profesionality, zajímavé zvlášť v našich podmínkách: často
si představujeme, že umělec bývá nezodpovědný bohém, pro jehož
život platí jiná pravidla než pro ostatní lidi – zatímco u těch největších
umělců tomu pravidelně bývá spíš naopak. Především je to však příběh
ženy, která se snažila žít tak, aby její práce a dílo dávaly lidi dohromady,
pomáhaly tvořit atmosféru národní a státní pospolitosti. Kolik takových
jsme měli a máme?
Doma v republice ji nejdřív jako starší
a zkušenější vedl on, její muž. V Americe pak
převzala starost o rodinné finance ona.
V roce 1947 zajížděli do Litně významní politici
demokratických stran, zde ministr školství (za Českou
stranu národně sociální) Jaroslav Stránský.
S Václavem Havlem (1991). Jarmila Novotná v onom
roce dostala od prezidenta řád T. G. Masaryka.
69
