mezi soukromým
a veřejným zájmem
Pohybujeme se v rozjitřené době, kdy Českou republikou silně zaznívá téma střetu
zájmů jednoho vysoce postaveného státního činitele, který je zároveň majitelem velkého
obchodně-mediálního impéria. Na jedné straně jsou rizika této věci bagatelizována, jako
že se nic závažného neděje, na straně druhé jsou akcentována jako největší ohrožení naší
polistopadové liberální demokracie. O jak vážný problém se jedná? Co se tady vlastně
střetává? V Prague Business Clubu měl letos v červnu poutavou přednášku na téma střetu
zájmů pan profesor Jiří Přibáň. A tady jsou jeho slova.
O střetu
Co je to ten střet zájmů, co se střetává, jaké zájmy? Na jedné straně
jsme my lidé, jako jedinci s mnoha osobními i skupinovými zájmy, kte-
ré sledujeme v našich životech a snažíme se je naplňovat. Na druhé
straně je tady veřejný zájem, o kterém víme, že musí existovat, po-
kud chceme, aby vůbec existovala politika. A tady je asymetrie – jsme
soukromí lidé, a když vstoupíme do politiky, tak automaticky reprezen-
tujeme nějaké zájmy, které často bývají skupinové a velice často také
soukromé. Najednou se oba druhy těchto zájmů dostanou do sporu
tím, že my reprezentujeme, co nejsme jenom my, co velmi často není
ani naše skupina nebo koneckonců ani naše strana, ale něco jiného.
Edmund Burke byl konzervativní myslitel a politik, ale současně byl
v mnoha ohledech velmi radikální. Když se ho jeho voliči ptali, co bude
reprezentovat v britském parlamentu, tak on říkal, „Nebudu reprezen-
tovat jen vás, vaše zájmy a zájmy vašeho okrsku, vaší komunity, já
budu současně reprezentovat celek, což je víc než můj volební okrsek“.
Takže reprezentace veřejného zájmu je reprezentací nějaké politické
společnosti. Politika začíná v okamžiku, kdy víme, že nějaké zájmy
musí být veřejné a nikdy se nesmí stát soukromými zájmy. Nikdo si
je nemůže zprivatizovat. Ale nedělejme si iluze. Když se podíváme
na dějiny starého Řecka nebo starého Říma, tak vidíme, že zájmy pa-
tricijských rodů byly reprezentované v Senátu právě příslušníky těchto
rodů. Základní otázkou tady je, jak reprezentovat veřejné zájmy, které
by mohli tito patricijové nějakým způsobem ignorovat nebo pošlapat
nebo se dokonce proti nim postavit. A právě od toho tam byli tribunové
lidu, aby reprezentovali společnost jako celek. Aby i hlasy ze společ-
nosti byly vždy slyšet.
Vím, že to, co tady vysvětluji je hodně obecné, abstraktní a vlastně
zdánlivě nezajímavé vzhledem k tomu, co se právě děje v České re-
publice. Ono to ale nějak souvisí. V okamžiku, kdy ztratíme instituce,
Připravil: Luboš Drobík / Foto: Archiv autora
33
